Až donedávna jsem měl za to, že nejblbějším systémem na světě byl ten „normalizační“ socialismus, který se tu pěstoval do listopadu 1989. Jenže, abych to zkrátil, současná vláda „rozpočtové odpovědnosti“ dělá takové psí kusy, že se nablblému a na lidi dost kašlajícímu „sociálizmu“ přibližuje kroky vskutku mílovými. Nastojte: kromě jiných patlanin typu „důchodová reforma“ či „válka s doktory“ se vláda nejnověji (koncem března) chystá zkrouhnout finanční pomoc našim zdravotně znevýhodněným spoluobčanům. Jednoduše řečeno – handicapovaní spoluobčané by měli podle té připravované reformy dostávat – říká předseda Svazu zdravotně postižených pan Krása – třeba jen polovinu toho, co dosud. Bylo by to opatření vskutku likvidační. Jestli by k tomu mělo, díky vládnímu neurotickému tiku, že šetřit se musí všude, nakonec dojít – tak nevím… Existuje jednoduché pravidlo, které říká, že stát je tak „dobrý“, jak „dobře“ se umí postarat o své nepřízní Osudu postižené spoluobčany. Skoro každému v téhle zemi je asi jasné, že s veřejnými financemi je zapotřebí cosi udělat. Jenže ta opatření by měla v první řadě mířit nikoli na plátce daní, ale na ty, kteří dennodenně dokazují, jak snadno lze rozházet společnou kasu. Říkám to už léta (v různých médiích) a léta zcela marně, protože novináři jsou tu neustále považování za „žumpu“, „hnus“ a „odpad“, že totiž s prvním zatčeným, obviněným a odsouzeným vysokým politikem se celá tahle mizérie s rozkrádáním státu začne napřimovat…