Chápu, že právě prožíváme (novináři i čtenáři) strmící „okurkovou“ sezónu. Bývaly doby, kdy se v tomto čase celkem pravidelně objevovaly senzační zprávy o učitelce, napadené kdesi na Jadranu žralokem.

Býval to kolorit totalitních prázdnin – žraloci tehdy nikoho nemohli žrát nikde jinde, než na Jadranu. Byla to kapitalistická cizina, kam byl přístup povolen jen těm, kteří získali výjezdní doložku. Těžko se tehdy mohlo psát, že v Soči se koupat nedá vůbec, protože moře tam ovládaly medúzy… (Vzpomene si dnes na tenhle systém informování veřejnosti vůbec někdo?)

V dnešní okurkové sezóně se témata změnila.

Žraloci už nefrčí, Jadran je přístupný komukoli a učitelky se asi nechávají ohlodávat někým jiným a někde jinde, mimo zorný úhel sdělovacích prostředků. A tak máme hlavně zástupná témata: například - kdo zaplatil fotky našich politiků na společné jachtařské dovolené?

Přitom hlavním tématem by mělo být: proč se tam sešli a co tam dojednali?

A nejnověji – což má přece jenom nějakou návaznost na prázdninový čas – bývají hlavní titulky o tom, kolik a kde zůstalo trčet turistů, protože nějaká cestovka buď zkrachovala, nebo neobjednala letadlo. Podle těch titulků, neboť – jak víme – kdo nebo co není v médiích, tak prakticky neexistuje, soudím, že si žijeme v sakra dobré době. Ruku na srdce, co je zajímavého na tom, že někdo odletěl na dovolenou o nějakých pár hodin později?

Zajímalo by vás, že František K. přišel ve středu do práce o tři hodiny později, nebo že popeláři se opozdili s odvozem popelnic o pár dnů? Nebo, že někdo neposekal louku? No, ta louka by vlastně bylo dobré téma – tak příště…