Milý Deníčku! Nějak jsem se tu minule (i pomocí nezvykle vulgárních slov, aj aj) rozohnil nad naší společnou morovou ranou, která se na nás snáší v podobě našich špičkových politiků.

A hle, o pár dní později jsem cestoval z hlavního města (myslím, že mu říkají nějak jako „Praha“, či podobně, poznáte to podle toho, že se tam nedá jezdit autem, nedá zaparkovat a lidé na ulici do sebe neustále narážejí…) a cestou vidím billboard. Na něm náš špičkový Jachtař (ještě s nějakým – zatím – menším Člunařem) a k tomu nápis – „Vy pracujete, my vyděláváme!  Inu, věci se dají říct i málomluvně.

A jak jsem minule sahal po Bibli, ponaučení jsem našel těsně vedle, ve sbírce židovských anekdot. Jsou tam takové, které mohou vyprávět, neb jsou až moc drsné, jen Židé. Ale jsou tam i ty, jak to říct, všeplatné.

Třeba tahle (a na totéž téma, jak shora řečeno): Makléř Kornfeld poučuje syna: „Řekni mi, Chajimku, co bys dělal, kdybys našel na ulici pětistovku?“ – „Strčil bych si ji rychle do kapsy.“ – „Ale Chajimku, to se nedělá. Když najdeš na ulici pětistovku, doneseš ji na policii. Tam tě pochválí, dají ti padesát korun nálezného a všichni budou vědět, jaký je ten Chajim Kornfeld poctivý člověk!“ – „Dobře, papá.“ – „A co bys dělal, Chajimku, kdybys na ulici našel sto tisíc?“ – „Zanesl bych je na policii, tam by mi dali deset procent nálezného a …“ – „Ani v pominutí smyslů!“ razantně ho poučuje otec. „Tolik peněz si ponecháš!“ „Ale papá,“ nesměle protestuje synáček, „před chvílí jsi říkal: zaneseš je na policii, pochválí tě jako poctivého člověka …“ – „Ale prdlajs. Když budeš mít v kapse sto tisíc, tak už nepotřebuješ být poctivý.“ Atd.

Přeji hezké letní dny!