V rámci ranních duševních rozcviček používám, kromě masivních dávek kávy a nikotinu, též Naši, Vaši (ale poslední dobou spíše jenom „Jejich“) Českou televizi. Ve všední dny po ránu tam dávají takový několikahodinový kabaretní pořad, ve kterém vystupuje řada známých umělců, vydávajících se porůznu za politiky, za finanční experty, za znalce politické scény, a podobně. Vystoupení kabaretních umělců jsou prokládána vložkami tzv. moderátorů, což jsou osoby ženského i mužského rodu, jejichž úkolem je skákat hostům do řeči, zásadně nikdy nevědět o čem je řeč, klást pozvaným účastníkům nekonečně dlouhé otázky, které už zároveň obsahují i všechny možné odpovědi, navíc musí mít buď nevyléčitelnou vadu řeči nebo přinejmenším normální české výslovnosti a k tomu všemu ještě neutuchající sebevědomí. Dole v pohyblivém proužku běží krátké textové zprávy, mnohdy z předchozího dne (a více), napsané zkomolenou češtinou a s hrubkami. Tak tohle si ráno pustím a bezpečně do několika minut dosáhnu hranic šílenství z beznaděje, což je stav, který dobře znám, neb jsem v něm vyrostl a ve zralém věku mi ho dnešní realita opět bezpečně vrací. A teď to hlavní: V rámci tohoto mentálního rozvičkového programu je každou půlhodinu vysílána i jakási dopravní vložka. Její podstatnou část tvoří záběry beznadějně zaplněných pražských ulic, což mě naplňuje hlubokým uspokojením a podporuje to mé pevné přesvědčení, že jsem se před lety velice dobře rozhodl, co se místa trvalého pobytu týče. Zajímalo by mě však, proč v tzv. dopravním zpravodajství České televize, kde jindy informují i o tom, že (volně podle D. Charmse) „bába vykoukla z okna a nevypadla, takže se nic nestalo“, pravidelně chybí informace o tom, že třeba na cestě mezi Českou Kamenicí a Krásnou Lípou musí lidé počítat s hodinovým zpožděním kvůli seriálu dopravních omezení. Asi jim vypadlo Děčínsko z mapy světa. Což je pro nás, možná, vlastně výhoda…