Měli jsme tu tentokrát čtyřdílnou zimu. Doufám, že pátý díl už nepřijde (i když meteorologové straší, že ještě jednou přituhne), a tak jsem se vypravil na obhlídku škod.

Jistě, zima je krásná na pohled, ale v principu (z pohledu obecního úředníka) jen a jen škodí. Takže – státní silnice jsou opět v o něco horším stavu než loni touto dobou. Jsem celý zvědavý, zda se Správě a údržbě silnic podaří vydyndat někde prostředky na dlouhá léta slibovanou opravu vozovek, které Doubicí procházejí od Kyjova, od Krásné Lípy, od Chřibské (ne, ta může počkat, je celkem sjízdná), jakož i od Rybniště.

Fakt, že si loni „někdo“ a „někde“ jaksi „odškrtnul“ jako opravenou tu silnici mezi Rybništěm a Doubicí, považuji za špičkovou ukázku černého byrokratického humoru. Peníze a asfalt zrovna na tuhle opravu, jak může zjistit každý návštěvník, došly asi sedmdesát metrů za značkou s nápisem „Rybniště“. Místní komunikace jsou za hranicí katastrofy a mnoho člověka nepotěší, že po složitém jednání a vyplňování dokumentů nakonec může (ale nemusí) obec dostat jakousi krajskou dotaci (když ovšem k tomu „přistrčí“ 40% z obecní kasy) na opravu chodníků a místních komunikací, to vše až (sic!!!) do výše (sic!!!) tři sta tisíc korun. (Trapně podotýkám, že obecní rozpočet na to tedy doopravdy nestačí…) Pro plastické vyjádření těch cifer – za to se dá udělat tak nanejvýš pár set metrů trochu slušnější (nikoli však asfaltové) cesty – ve vsi těch tankodromů máme pár kilometrů. A to vše se odehrává – jak rádi říkáme – v „jednom z nejmalebnějších koutů naší vlasti, na hranicích Národního parku České Švýcarsko“. Nebo také – jak někdy s povzdechem říkáme – v „Náhorním Karabachu“, o kterém se na vyšších místech mnoho nemluví, neb tu máme – z politického hlediska – skoro „zanedbatelný“ počet voličů. Jaru zdar! Aspoň snad bude svítit to sluníčko…