Myslím, že trošku dlouhá a dost bílá zima, navíc skoro bez slunečního svitu, se mi nějak podepsala na duši. Ne, že bych byl vyloženě v depresi, je to „jen“ rozlada, ovšem hraničící s permanentní nasr…stí. Podstatnou měrou se na tom podepisují lidé, kteří by mi měli být ukradení, protože bych teoreticky měl mít tzv. „svých starostí dost“.

Na druhou stranu, aby mě ti naši „politici“ (no, jistě, kdo jiný už mě tak dokáže dennodenně vytočit?) byli lhostejní, musel bych se narodit jako Zimbabwan… Jenže, to bych se zase rozčiloval nad Mugabem, jak se tak znám. Tuhle v hospodě mi to už skoro celé došlo. S někým jsem tam „hodnotil“ současný stav našeho vesmíru a najednou se slyším, jak říkám, že hlavním nedostatkem naší současnosti je značná absence odpovědnosti. A kde není odpovědnost, nemůže vzniknout ani důvěra. A bez zodpovědnosti a bez důvěry se – neříkám nic převratného, za to neochvějně a dějinně zdrcujícího – nedá vytvořit nějaké fungující lidské společenství. Kdysi, když se budovaly základy téhle civilizace platívávalo, že když se něco slíbí, tak se to i dodrží. Atd. Nebudu tu popisovat, kam tahle jednoduchá záležitost dospěla. Ale ten konec připomenu – dnes si nemůžete nejen být jisti nějakým tím rukoudáním, ale dokonce ani psanou smlouvou.

„Důvěra“ je pomalu neslušné slovo – a „zodpovědnost“ to už je vyloženě žumpa… Věděli jste například, že (abych se s tím nepáral a začal odshora) prezident České republiky není podle Ústavy zodpovědný za výkon funkce? Já vím, že to otcové našeho základního zákona asi mysleli jinak, to ale netušili, že na světě jsou i jiní prezidentští kandidáti, než Václav Havel. Takže, čemu se pak mám jako divit, že? Když mi (a tvrdím, že i těm, kteří si to dnes nemyslí) pan Klaus kazí budoucnost, jako příslušníkovi národa, který díky jeho vystupování v zahraničí budou všichni považovat za partu lehce natroublých kverulantů… Ach jo. Doufám, že vysvitne aspoň to sluníčko…