Namátkou jsem nahlédl do kroniky Děčínského deníku. Do té, co zaznamenává počet dopravních nehod. Ne, nejsem perverzní. Zajímalo mě to z přesného důvodu. Kronika minulého týdne praví, že došlo k osmnácti dopravním nehodám. Před rokem to v témže období bylo nehod dvaatřicet. Jasně, z toho se žádná statistika udělat nedá, ale přece jenom – rozdíl tu nějaký je.

A teď proč jsem do té rubriky koukal: minulý týden jsem jel od Ústí přes Děčín a Českou Kamenici k nám na ves. Je to nějakých sedmdesát kilometrů a běžně na té trase napočítám kolem pěti šílenců-řidičů, kteří jedou, jako by neměl přijít zítřejší den ani pro ně, natož pro ostatní účastníky silničního provozu. Ten den jsem zaznamenal „jen“ jednoho cvoka, který patřil do množiny řidičů, kterým přeji, aby uškodili případně jen sami sobě a ne někomu dalšímu. Kousek před Kamenicí začal předjíždět kolonu asi čtyř aut (i mně), které jely celkem normálně tak sedmdesátkou za nějakým kamionem. Běžná situace. Jenže tenhle trotl se rozhodl nás všechny předjet. Samozřejmě v místě, kde se to za a) nehodilo, za b) nedalo stihnout, za c) bylo to „na palici“. Dopadlo to tak, že se před zatáčkou, z níž na něj vybaflo v protisměru auto, musel (za tu cenu, že všichni zúčastnění skočili na brzdy) narvat mezi účastníky té příhody. Jenže – to auto, co na něj vybaflo, byl policejní vůz. Následovala scénka jak z filmu. Policista to okamžitě otočil, zapnul majáček a padoucha během pár vteřin dostihl. Když jsem je oba míjel, policista vystupoval s hodně nasupeným výrazem z vozu a ten provinilec se tak trochu hroutil v sedadle v očekávání maléru. Doufám, že ho fakt měl. A doufám, že ta nehodová statistika, díky těmto a podobným příhodám, bude v budoucnu ještě lepší…