Když tak sedávám na zápraží, sleduji krajinu, nikde se nic nehne – tu štěkne pes, tu spadne z větví namrzlá veverka, ale jinak nic. Tak mám čas přemýšlet a napadá mně například: z těch „poplatků ve zdravotnictví“ se stala záležitost, na které stojí a padá politická stabilita země. Není to náhodou strmící pitomost? A jak tak veverka padá, napadá mně: ano, je to pitomost. Především v manýrech a ve způsobu, jak direktivně byly zavedeny. A také, že nikdo doteď pořádně neví, na co se poplatky využívají? Každý to má jinak – v nemocnici se poplatky „rozpustí“ v chodu celé nemocnice, možná se koupí nějaký strojek, či podobně. V soukromé ordinaci se za poplatky vymaluje, nebo pořídí nový počítač, v lepším případě též nějaký lékařský strojek. Znám řadu lidí, kterým poplatky nevadí, a znám i spoustu těch, které poplatky doslova drtí. Veverka se válí po sněhu a mně napadá: vždyť to šlo udělat trochu jinak. Říct třeba veřejnosti, že je nutné nějak „nalít“ do systému zdravotnictví peníze (přímo z kapes lidí), ale udělat to nejdřív tak nějak „na zkoušku“. Kdo by chtěl, tak by poplatek platil, kdo ne, neplatil by. Zkoušelo by se to třeba dva roky. Za tu dobu by se za a) zjistilo, jak ochotní jsou lidé (v rámcích běžné lidské solidarity) přispět na chod zdravotní péče. Za b) by bylo dost času nejen vymyslet, ale třeba i upravit pravidla na využití těch poplatků. Po nějaké době by se „moudré“ hlavy, zastupující jak lékaře, personál, lékárníky, a také klienty sešli a zhodnotili by, jak „poplatky“ fungují. Ale u nás to takhle nechodí – poplatky se zrychleně protlačily Parlamentem, lidem se cosi nařídilo shora, a jak to dopadlo? Je z toho téma na vzájemné urážení politických protivníků na půdě zákonodárných sborů. Trochu velká daň za aroganci, což? Veverka se omluvně usmála a odkráčela do lesa. Jdu taky něco dělat a ne jen přemýšlet o pitomostech…