Doneslo se mi, že prý se tuhle chlapi v hospodě málem poprali („když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem, nebo sekerou…“), a to kvůli těžbě dřeva. Dlužno dodat, že ani jeden z účastníků prudkého sporu není lesním inženýrem, i když inženýrů tam u toho stolu přece jenom pár bylo. O co šlo? Hned za vsí směrem na západ se rozkládá (obrazně i doslova) část Národního parku České Švýcarsko. Chlapi tam chodili a chodí podstatnou část života, znají tam kdejaký strom, tykají si se zvěří, taková normální „parková“ idylka. Jenže před pár dny do parku vjely stroje (mimochodem, vidět takový „harvester“ při práci je téměř mystický zážitek!) a kosí a kosí, lépe řečeno kácí a kácí. Chlapi v hospodě byli na mrtvici z toho, že „jejich“ les mizí. A teď z té druhé strany. Když zjednoduším složitý výklad, který odpovědní zaměstnanci Správy Národního parku jistě rádi každému poskytnou, tak jako se stalo i mně, je to takto: Les v parku je zhruba z osmdesáti procent složen ze stromů, které za a) v parku nemají co dělat (agresivní vejmutovka například), za b) neodpovídají původnímu složení lesa (pro další zjednodušení: měla by tam být převaha listnatých, nikoli jehličnatých stromů). Za další: kácené stromy jsou tak říkajíc „v letech“, pod nůž by šly tak jako tak. Za další: když se do takto složeného lesa (převaha jehličnanů) pustí kůrovec, lehnou všechny a zbude jen holina. Totéž nastane v případě dalších „Kirilů“. Za další a nejdůležitější: až možná naše děti, ale spíše až děti našich dětí a nejspíše až jejich děti budou mít konečně možnost procházet se takovým lesem, který k Národnímu parku České Švýcarsko od věků patří. My jsme měli tu smůlu, že jsme za „krásu“ považovali průměrný lesní paskvil. Takže, když se kácí les, a dál to znáte…