Oficiální plačky budou připomínat, jak se zasloužil o vlast provedením kupónové privatizace, rozdělením Československa, či jak „hájil" státní zájmy proti celé Evropě. Řada lidí ovšem bude ještě hodně dlouho spíše hustě nadávat na to, jak se mu vlastně na poslední chvíli podařilo poslat v podstatě celou zemi do háje tou neslavnou amnestií, při níž vyvinil desítky gaunerů, kteří kromě státu okradli ještě zástupy konkrétních lidí. Národ bude též vzpomínat na to, jak pan Klaus v roli hlavy státu, kde bezpochyby sloužil jako modelový příklad, nastavil všem pravidla chování. Něco v tom smyslu, že je možné zapomenout všechno, před čím vás doma či ve škole varovali, abyste nedělali, nebo přijdete do pekla, protože když je to dobré pro vás, tak to nakonec nějak obhájíte. (Za toho předpokladu, že se stanete jako on prezidentem státu.) Nějaký čas se ještě bude diskutovat nad tím, zda ve své funkci skutečně pracoval, co jen mohl, na demontáži státu, za což si (také) na poslední chvíli ještě vysloužil žalobu u ústavního soudu za velezradu. Takto viděno vlastně o žádné velké loučení nejde. Pan Klaus tu s námi bude, ať chceme nebo nechceme. Navíc, zůstane-li věrný vlastním postojům, potažmo vlastním politickým postupům, má pro nás bezpochyby připravena další překvapení…