Takže za A): Ač se v minulém volebním období vládnoucí (?) socialisté snažili, seč mohli, nějakým zvláštním (asi metafyzickým – ne, dělám si srandu) způsobem došlo občanstvo Ústeckého kraje k názoru, že to dělali blbě. Takže se občanstvo nesebralo a nešlo k volbám (většina), a občanstvo, které se sebralo (menšina) zvolilo většinově komunisty. To by ještě vůbec nemuselo znamenat, že zde příští čtyři roky budou komunisté i vládnout. Pořád ještě šlo udělat dohodu „ostatních" stran a seskupení. Vzhledem k tomu, že komunisté získali „jenom" dvacet míst v zastupitelstvu kraje, neustále tu byla možnost, sestavit „duhovou", „barevnou", „příčně pruhovanou" (či jakkoli to chceme nazvat) koalici ČSSD, Severočechů, ODS a PRO!Kraje. S pětatřiceti krajskými mandáty mohli komunisty čtyři roky vodit na provázku, i kdyby jim zase (stejně jako v minulém období minulá koalice) nechali třeba šéfování Kontrolnímu výboru, a podobně. Ale to ne, to tady nejde… Takže za B): Dokud komunisté nezařadí do svého vládnutí zabavování soukromého majetku a pronásledování svých ideových odpůrců, nezmění se doslova, opakuji doslova, nic. Nula celá, nula. Jenom se trošku přehází poměry v krajské radě a v placených místech radních a šéfů výborů. Systém zůstane, funkcionáři zůstanou, pachuť čachrování s veřejnými prostředky zůstane – a my? My, řečeno slovy klasika, také věrni zůstaneme. Ovšem nevím komu, že?