To, že před tím podepsal inaugurační slib i s hrubkou, navíc vyvedený popatlaným písmem a „halabala" splácaný v textovém editoru bez známky nějaké úcty k vážnosti toho aktu, považuji za trestuhodný šlendrián. Pravděpodobně nikoho netrápí, že archiválie, kterou listina s prezidentským slibem jistě je, by měla vydržet nějakých pár stovek let, což se jistě té patlanině, na níž se prezident podepsal, nepodaří. Samotný inaugurační projev byl takový nijaký, až na dvě věci. Prezident Miloš Zeman tam vyzvedl nadprůměrné výkony některých jedinců, kteří tvoří (řekl: „jak já tomu říkám") „ostrovy pozitivní deviace". Dovolím si připomenout, že ten výraz (pocházející od americké psycho- a sociologické školy) do života u nás ve své době zavedli v sedmdesátých letech minulého století slovenští sociologové. Dokonce se jim podařilo i v té divné totalitní době nad tímto úkazem vědecky bádat, což byl nadmíru úžasný počin, čímž se vlastně stali sami oním ostrůvkem pozitivní deviace! Pan prezident Zeman k tomu přidal ještě „ostrovy negativní deviace", tvořené třemi množinami: kmotry, neonácky a „podstatnou částí médií". No, to tedy zírám! Všeobecné osočení nějakých novinářů (dosadit se tam nakonec přece mohou jakákoli „nepříjemná" stanoviska libovolného žurnalisty) je venkoncem hrubý útok na svobodu slova jak vyšitý z totalitního slovníku a je s podivem, že se tomu diví spíše jen novináři a nikoli páně Zemana kolegové, tedy politici!