Na to, že – pardon – měl v posledních dnech poměrně málo co na práci, vypadá to, že s projevem si nijak zvlášť nevyhrál. A nevyhrál to, řekl bych, ani u „publika", ať už si představíme kohokoli. V principu byla jeho „obhajoba" před Poslaneckou sněmovnou stejně mlžná a upovídaná jako jeho dřívější „normální" projevy. Nic podstatného neřekl, jen kopal kolem sebe a jeho jindy tak malebné příměry působily tentokrát hodně trapně. Například označení sama sebe za politického vězně je při vzpomínce na skutečné politické vězně naší neblahé minulosti skutečně za hranicí nejen vychování, ale i jakéhosi obecného vkusu. Snad jediný výrok, obalený ovšem do stejné mlžnosti a upovídanosti jako jeho dřívější vystoupení, stojí za zamrazení v zádech. Pan Rath řekl směrem k ministru vnitra Kubicemu (cituji z přepisu jeho projevu): „Mně to připomíná rybáře, který nahodí, chytí podměrečnou čudlu, a kolegům rybářům v hospodě vypráví, že chytil dvoumetrového sumce." Toto je jediné sdělení z celého jeho vystoupení, které by mohlo vypovídat o tom, čeho se všichni obáváme. A tím je tušená skutečnost, že i přes poměrně velké rozměry „Rathovy kauzy" se ve skutečnosti jedná o „maličkost" v rámci jakéhosi schématu, který by mohl mít v případech dalších politiků daleko větší rozměry. Česky: někomu by se mohly koulet do kapsy ještě větší peníze. No tedy, potěš Pánbůh.