„Před třemi lety jsem nastoupil jako elektrikář. Díky firemnímu programu jsem se mimo jiné naučil programovat stroje, které vyrábíme. To je dnes hlavní náplní mojí práce,” říká Robin Příhoda, zaměstnanec Krofianu, zapojený do programu takzvaného Talent management, který firma sestavuje svým lidem na míru podle jejich zájmů a schopností. „Ale není to tak, že bych už vše uměl, je potřeba se učit dál,” podotýká.

Před nástupem do Krofianu neměl Robin Příhoda podle svých slov prakticky žádné zkušenosti s programováním. Po dvou letech na dílně přijal firemní nabídku dalšího vzdělávání a tři čtvrtě roku na to již dává duši strojům, které dříve jen montoval. „Je velká výhoda, že díky praxi na dílně přesně vím, co mám od stroje očekávat,” dodává Příhoda.

„Támhle stavíme parkoviště, támhle bude nová výrobní hala,” ukazuje personalistka Krofianu Barbora Brhelová na prostranství před administrativní budovou. „Už se sem zkrátka nevejdeme,” podotýká s tím, že v současnosti má firma 108 zaměstnanců a hledá další.

Krofian se zabývá výrobou strojů, montážních linek a dalších zařízení pro průmyslové závody na celém světě. Mechanizmy různého tvaru, velikosti a určení opouštějí brány historického, vkusně zrekonstruovaného zemědělského areálu. Ten, jak již bylo naznačeno, nadále vzkvétá. Jen na letošek má Krofian naplánovaný obrat přes 310 milionů korun. Podle plánů zakladatele společnosti Jakuba Krofiána bude toto číslo nadále růst.

Od mala měl blízko k technice a mechanice, podobně jako jeho otec, děda a velká část rodiny. V pětadvaceti letech se Jakub Krofián (42) rozhodl založit firmu. Za zčásti uspořené a zčásti vypůjčené peníze si nejprve pořídil první soustruh. K soustruhu po nějaké době přibyla frézka, přišel první kolega, druhý kolega… „Vždy jsem obdivoval techniku a chtěl u ní být co nejblíže. Po celou dobu jsem měl velkou touhu dělat s dobrými lidmi na dobrých strojích a vyrábět prima výrobky, které mají ducha a přidanou hodnotu,” říká na úvod našeho rozhovoru zakladatel společnosti, jež v posledních letech zažívá strmý růst. Sám sebe považuje za minoritní součást firmy. Největší zásluhy na úspěchu mají podle jeho slov zaměstnanci, kterým zásadně neříká jinak než „kolegové”.

Je to v nejlepším slova smyslu americký sen po Česku?
Nedokážu říct, jak vypadá správný americký sen, ale jestli to znamená dělat práci, která člověka naplňuje, baví, a zároveň mít možnost dělat s lidmi, kteří ho oslovují a neustále někam posouvají, tak ano.

Kde se vaše firma nyní nachází?
V době plánovaného růstu. V roce 2014 jsme si stanovili, že do roku 2018 budeme patřit mezi stabilní a největší společnosti v České republice v rámci naší branže. To znamená, že vybudujeme nové zázemí, plánovaná výše investice přesáhne 60 milionů, rozšíříme se jednou tolik z hlediska obratu i počtu našich kolegů a připravíme se na další expanzi v rámci České republiky i okolních zemí.

Co bude dál?
Naší společnost vnímám tak, že máme za sebou střední školu, vysokou a nějakou tu pracovní zkušenost. Nyní je čas začít toto vše zúročovat a dál se učit. Řekl bych, že jsme dospěli a život je před námi. Jsme na začátku.

Co je k úspěchu a rozvoji potřeba?
Alfou a omegou jsou kolegové. Základní firemní filozofie je taková, že každý něco umí, a každý v něčem vyniká. Je to o talentu, o píli a o nadšení. Nejdůležitější je našim kolegům poskytnout nadstandardní pracovní prostředí, platové podmínky a možnost růstu.

Co chcete na oplátku?
Že budou své talenty dále rozvíjet, a v rámci týmu budou předkládat špičková řešení jak pro kolegy, tak pro konečné zákazníky.

Chcete se stát špičkou ve vysoce konkurenčním oboru. Můžete prozradit recept nebo tajnou přísadu?
Je to hodně o vůli. Musíte to brát řemeslně, opravdově. A také si uvědomit, co je a co není podstatné. Například já nikdy neřídil firmu finančně, ve vší úctě mně ani nezajímá, kolik má firma přesně majetku, Ale vím přesně, jak vypadá dobrý tým, správný stroj, jak vypadá spokojený zákazník a jak vypadá dobré technické řešení.

Je důležitější talent nebo štěstí?
Obojí. A také úcta ke kolegům. Lidí, kteří talent a podobné smýšlení mají, totiž není moc. Proto je důležité se jim otevřít a navzájem si důvěřovat.

A také je náležitě ocenit?
To má dvě roviny. Já se čím dál tím víc přikláním k názoru, a to není z mé hlavy, že pouze peníze nejsou to, proč lidé chodí rádi do práce. Samozřejmě, je to neskutečně důležité, ale společně s dobrým finančím ohodnocením je pocit seberealizace, naplnění, důvěry či týmovosti to, co činí zaměstnance spokojenými. To jsou atributy, které jsou naprosto zásadní.

Trochu odbočím, všiml jsem si, že to tady máte na průmyslový závod až neobvykle hezké, moderní poctivá architektura bývá často až na vedlejší koleji. Berete sídlo společnosti jako její vizitku?
Ano, je to naše vizitka, ale není to vše. Pokud má někdo peníze, dokáže něco takového postavit. Ale dát dohromady tým lidí, kteří v termínu dokáží vymyslet, navrhnout, zakreslit, obrobit, smontovat, oživit, naprogramovat, nainstalovat stroj, a nakonec být pochválení od zákazníka, je pro nás základ. Vše ostatní přijde samo.

Přesto, málokdo se pustí do náročné rekonstrukce historického areálu, když je všude okolo dost volných ploch.
Samozřejmě chápu, že to nějak musí působit. Byla to defacto ruina, kterou by bylo třikrát levnější zbourat a postavit novou. Můj záměr byl, abych dal jasný signál svým kolegům a zákazníkům, že to myslíme vážně. Proto jsme zachraňovali staré klenby, proto je tu sklo a pohledový beton. Stále říkáme do světa: „My to myslíme vážně. Pojď k nám, změníme svět!”. Nic jiného by mě totiž ani nenaplňovalo, já chci dělat s lidmi, kteří chtějí měnit svět.