Předchozí
1 z 5
Další

Vlastimil Chod.Zdroj: DENÍK/Jaroslav Zeman

Fotbal je mým sportovním osudem, který mi z počátku nalajnoval můj otec. V mládí jsem chtěl být totiž vším, čím byli moji kamarádi. Takže třeba karatistou, hokejistou, tenistou, hudebníkem, nebo skautem. Ale u fotbalu jsem byl držen, za což děkuji. Díky fotbalu jsem poznal spousty měst, přátel a nakonec i založil rodinu. Na střední škole jsem si říkal, že bych se chtěl fotbalem živit, do zaměstnání se mi nějak nechtělo. I když jsem se sice nejvýše dostal „pouze“ do 2. ligy, tak jsem si těch deset let fotbalového „zaměstnání“ velmi užil, neměnil bych. Zahrál jsem si například za Cheb, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Bohemians, Varnsdorf, kde jsem se i usadil. Ve Varnsdorfu jsem také od roku 2014 do 2019 trénoval mládež, přesně kategorie U16, U17, U19. Nyní jsem v pozici trenéra SK STAP TRATEC Vilémov, v jehož dresu jsem odehrál před šesti lety i své poslední soutěžní utkání. U fotbalu jsem zkrátka celý život, je to droga, dávám si cíle a jsme rád, když je dokážu splnit! Nyní postup do divize.

Vlastimil Chod.Zdroj: archiv

Manželka je rodačka z Varnsdorfu a spolu vychováváme naše dva synky - Filipa (9 let) a Josefa (6 let). Oba dva samozřejmě hrají fotbal za místní FK Varnsdorf. Manželka to s námi nemá jednoduché, ale už si na fotbalové víkendy začíná zvykat. Synky vedeme ke sportu, ale hlavně ke vzdělání. Uvidíme, po jaké cestě se jednou vydají, až rozhodnutí bude na nich.

Vlastimil Chod.Zdroj: DENÍK/Michal Káva

Sport je mým hlavním koníčkem. Baví mne všechny sporty, jsem rád, že kluci už jsou ve věku, kdy s nimi mohu sportovat, v zimě rádi bruslíme, přes léto nějaké to kolo, basketbal, turistika, ale hlavně samozřejmě fotbal. Rád si čtu odborné články z různých odvětví. Samozřejmě i sportovních. Snažím se i sám běhat, posilovat, to ale většinou jen ve vlnách, hned potom co slezu z váhy.

Vlastimil Chod.Zdroj: archiv

Od roku 2013 pracuji ve firmě TOS Varnsdorf a.s., nyní jsem na pozici reklamačního technika a práce mne velmi baví, je pestrá a nikdy nevím, co nového k řešení mne čeká. Stále se učím.

Vlastimil Chod.Zdroj: archiv Deník

Na zimním soustředění mi vyprávěl o své unikátní sbírce náš vilémovský kronikář. Byl jsem v údivu, co vše za poklady nastřádal. Například pochodeň z olympijských her v Berlíně v roce 1936, poprvé byla totiž zorganizována olympijská štafeta s ohněm z řecké Olympie a na českém území jich může být zhruba desítka. Osm jich je v Národním muzeu. K tomu má autogramy medailistů z této „Hitlerovské“ olympiády. Ale to je jen zlomek toho co má, těším se, až si celou sbírku prohlédnu, než jí nabídne jiným sběratelům, či muzeím.