Muže potkala Michaela Mokrohajská v Číně, vysněnou práci našla v Austrálii

Zdroj: archiv Michaely Mokrohajské

V osmnácti jsem odešla studovat Karlovu Univerzitu, obor Sportovní marketing a management a začala se naplno věnovat plážovému volejbalu. Deset let jsme strávila cestováním po evropských soutěžích. Tahle etapa života byla pro mě nezapomenutelná. Často jsem studovala až do ranních hodin, pak utíkala na zkoušky a pak rovnou na tréninky. Od dubna do září jsme byly v jednom kole a objížděly hodně turnajů. V drtivě většině se turnaje točily, takže každý týden jsme byly v jiném státě.

Zdroj: archiv Michaely Mokrohajské

V roce 2011 jsem na Universitních hrách v Číně potkala svého muže Radima. Já tam samozřejmě reprezentovala tým plážoveho volejbalu, on tam byl s fotbalovým týmem.

Zdroj: archiv Michaely Mokrohajské

Přes šesti lety jsme spolu odjeli na „pár“ měsíců do Austrálie. Moje bývalá parťačka mi řekla o Manly. Manly je část Sydney, asi 30 minut lodí od centra, kde se hraje volejbal, surfuje, šnorchluje a celkově lidi jsou tu neuvěřitelně sportovně aktivní. Je fakt neskutečné vidět, jak jsou pláže a promenády už od půl šest ráno plné sportujících lidí.

Zdroj: archiv Michaely Mokrohajské

S manželem jsme si tady našli naše vysněné práce. Já mam na starosti školu plážového volejbalu přímo na Manlya. Radim dělá něco podobného, ale ve fotbalové akademii v Sydney. Každé léto objíždíme volejbalové turnaje po celé Austrálii. Většinou to spojíme s menším cestováním. Před dvěma lety se nám narodila dcera Lana. Od začátku jsme ji s námi brali po turnajích, takže je zvyklá na moře a pláže. Mimo volejbal tady rádi jezdíme kempovat do přírody. Stačí vyjet kousek za Sydney a člověk si může postavit stan mezi desítkami klokanů v nádherné přírodě. Akorát nám začíná letní sezona. Možná to bude pro mě moje poslední sezona na okruhu, ale to ještě uvidíme. Všichni si přejeme, aby se situace s koronavirusem zlepšila a my mohli opět navštívit naše rodiny a kamarády u nás doma v Čechách.