Předchozí
1 z 5
Další

David KovalčíkDavid KovalčíkZdroj: archiv Davida Kovalčíka

Sport mě provází životem už od dětských let. Ze začátku to nebylo cílevědomé a už vůbec bych nevěřil, že bych mohl dosáhnout nějakého výsledku. Jako většina kluků mého věku jsem začal s fotbalem, který je kolektivní. Nicméně začlenit se byl poměrně velký problém a moje sportovní nadšení pro kolektivní sport upadalo. Rodina mě samozřejmě vždy vedla, abych ke sportu měl pozitivní přístup a dále jsem se snažil něčím zabavit.

David KovalčíkDavid KovalčíkZdroj: archiv Davida Kovalčíka

Dlouho jsem se hledal, kde bych mohl „usadit své kořeny“ a kde bych mohl dále rozvíjet sám sebe. Atletika byla lehkým přínosem individuálního přístupu, který mě časem dostal k bojovým sportům, které jsem poměrně aktivně zařadil do svého života. K zdokonalení bojových sportů jsem se vrhl do fitness center, kde jsem chtěl rozvíjet své „vlohy“ pro bojový sport.

David KovalčíkDavid KovalčíkZdroj: archiv Davida Kovalčíka

Nebylo to tak jednoduché a zjistil jsem, že pro zlepšení samotné cvičení nestačí. Cvičení mě natolik bavilo, že jsem začal trénovat s kamarádem, který mě dokázal už v mladém věku namotivovat směrem, který držím několik let. Je to pevná vůle a cílevědomost.

David KovalčíkDavid KovalčíkZdroj: archiv Davida Kovalčíka

Po pár letech cvičení jsem se dostal k silovému trojboji, kde jsme jako oddíl trávili hodiny cestováním po evropských zemí a na světových úrovní vyhrávali, co se dalo. Závody se konaly na Slovensku, v Maďarsku, Srbsku a nebo až v Anglii. Nikdy bych nevěřil, že se mohu dopracovat na závodníka, který závodí na mistrovství světa, nebo Evropy. Nicméně, důležitou součástí života bylo i vzdělání. Byl jsem k němu veden stejně jako ke sportu a věděl jsme, že pro dobrého sportovce je důležité vystudovat minimálně střední školu s maturitou, kterou jsem v oboru strojírenství úspěšně složil.

David KovalčíkDavid KovalčíkZdroj: archiv Davida Kovalčíka

Ze silového trojboje jsem se postupně propracoval ke kulturistice. Ta se stala mým životním stylem, který jsem do svého života zařadil ve všech směrech. Jde nejen cvičení, držení jídelníčku a časté trénování ale celkově smýšlení. Tím jsem se dostal do fáze, kdy vím, že nic není zadarmo a už vůbec to nepřijde hned. Každý výsledek má za sebou řadu neúspěchu nebo těžkých situací. Cesta k úspěchu jak v osobním, pracovním nebo sportovním životě nikdy není lehká a člověk musí nadále ve všem bojovat a neklesat na mysli. Každý máme na světě další osobu, která nám v tom pomůže. Ať už je to rodina, přítelkyně nebo kamarádi. Díky tomu je ta cesta lehčí.