„Na Ústí, město mého mládí, se nedá zapomenout," svěřil se v Ústí Václav Neckář, když jej přijal jako čestného občana města Ústí primátor Vít Mandík. Květiny mu dali na scéně DK Ústí s malým předstihem, narodil se totiž ve středu 23. října 1943, i mnozí další. A u unikátní je velký plakát, kam sepsali návštěvníci show, ale také třeba šatnářky z DK, své přání oslavenci.

„Na koncertě-oslavě nechyběla ani „delegace" fanoušků z Drážďan," připomněl Zdeněk Kymlička, který zpěváka na výročního show pozval. Samotného jej překvapilo, jak nadšená byl z Václava i mládež, studentky. „V centru města při návštěvě magistrátu rozdával jeden autogram za druhým," řekl spokojeně.

Odpracoval si to

Už od začátku koncertu na scéně, které vévodil archaický rozhlasový přijímač, bylo jasné: „Václav Neckář, ač právě sedmdesátiletý, si musí svůj narozeninový koncert tvrdě odpracovat!" Těžko sice lze tvrdit, že tančil a poskakoval na jevišti DK jako zamlada, ale to ani nikdo soudný nečekal. Je tedy opravdu „dost mimo" hloupá výhrada z facebooku, že na zpěv už dnes nestačí a měl by radši skončit.

Zotavil se po těžké nemoci a při rozhovoru mluví pomaleji, ale koncertuje jako o život. A tak pěkné, citlivě nazpívané album „Dobrý časy" (Supraphon 2012), jaké předloni natočil a loni vydal s o generaci mladšími rockery, mluví za vše. Klobouk dolů, Václave!

Zas kluk s bandaskou

Nejprve se spíš ohlížel do 60. let, k pop hitům Kytara („Je z filmu Pelíšky," řekl patřičně hrdě.), Hříbě, Ša la la la li, Massachusetts, Stín katedrál či Chrám svatého Víta, odzpívaný do staré oprýskané bandasky. Ano, to bylo tajemství úspěchu dávného žertovného hitu ze 60. let, což je původně píseň Winchester Cathedral z repertoáru dnes už téměř zapomenuté britské skupiny The New Vaudeville Band.

Zazněla také fajn melancholická novinka Tajemství či píseň „Celý svět se mnou je tu" s textem Michala Horáčka a hudbou Václavova bratra Jana, rodáka z Ústí a kapelníka Bacilů. Pokud ale Václav zmiňoval autora slov, byl to vždy Zdeněk Rytíř. Právě on dal Vaškovi řádku hitů a bohužel nedávno zemřel; jubilant mu věnoval „jeho" vlastní song, tklivou baladu Tvým dlouhým vlasům.

Cože? Jaké babičky!

Prvním velkým překvapením koncertu, tedy pro ty, kteří nečetli rozhovor s Neckářovými v Deníku a neznali všechny souvislosti, byla mladá ostravská kapela FíHa. S přehledem zpívala a hrála i ty písně, které už jsou na Vaška moc vysoko. „Je jim 21, 22 a 23 let, takže jsou to moje vnoučata," tvrdil Václav. On i Jan byli kapelou nadšeni, i publikum podlehlo jejímu kouzlu. Jen mi koncem koncertu zatrnulo, když se FíHa chtěla fotit sama před publikem. „Tohle nevyfotit, nikdo nám to doma neuvěří," tvrdili. Ale pak se fotili i s bratry a s Bacily.

„Popravdě, trochu se mě dotklo, když zpěvák FíHy tvrdil, že přijeli zahrát babičkám," ohlédla se s úsměvem, jen maličko naštvaně, Laďka Kreslová z Ústí, matka dcery na ZŠ.

„Líbily se mi staré hity, druhá polovina mě moc nezaujala. Ta první, to byly písničky mého mládí. Pamatuji jeho první hity, když jsem chodila na základní školu," řekla Deníku Věra Magasaniková.

Sálem zněl pop i rock

A právě v „odvaze" hrát i rockovější písně Neckáře a Bacilů, zvlášť ty z ve své době velmi úspěšného dvojalba Planetárium, byl půvab koncertu. A lidé stejně tleskali, ať zněly plným divadelním sálem DK Ústí rockové či dávné hity, nebo když Bacily nahradila FíHa v písních Lásko, Pět světelných let nebo baladě Jsem. No a píseň To se stává už zpíval Vašek společně se zpěvákem FíHy…

„My už jsme tak staří, že bychom to samé svými starými hlasy nedokázali. Jste dobří," vysekl Jan Neckář ostravské pětičlenné FíZe poklonu.

Při hitu Dr. Dam di dam si Václav pohrával se stojanem mikrofonu skoro tak jako kdysi, jen na aktuální novinku Podzim nakonec asi „zapomněl". Tak si ji můžeme poslechnout na jeho nové narozeninovém supraphonském výběru hitů „Václav Neckář – Největší hity 1965 – 2013". A nejspíš i 22. prosince na jeho vánoční koncertě s Bacily v pražské Hybernii.

Krásná Suzanne od Cohena

Po přestávce zněla krásná Kdo vchází do tvých snů má lásko či Suzanne, hořkosladká balada z repertoáru kanadského písničkáře Leonarda Cohena. Dost by mě zajímalo, kolik lidí v sále vědělo, že ten samý zpěvák napsal i jimi dnes tak zbožňovaný hit Hallelujah. Tedy píseň tak blízkou hitu Půlnoční, slavné písni, kterou výroční koncert vyvrcholil. A už dřív si lidé stoupali a tleskali ve stoje, což jiní nelibě nesli. Ale stoupli si nakonec všichni a tleskali a tleskali…

„Ráda jsem s Václavem zazpívala písničky, které mám moc ráda," řekla Deníku Zdena Košťálová.

A Jitka Svačinová, další z návštěvnic, která vyhrála vstupenku v soutěži Deníku, dodala: „S malým klukem ve sboru divadla v Ústí, potom na škole v Jateční a při jeho sedmdesátce v kulturáku. Vzpomínky na Vaška se vracejí, díky Ti!"