Radost, pokora. Zvláštní smutek Jeseníků. Tichá radost. Balady, country, až temné melodie, prosluněné sborem Doubravánek i drsně líbezným hlasem Lenky Dusilové. A další domácí i hosté.

Album číslo 15

Tím vším zkrásnělo album „Dobrý časy" (Supraphon, duben 2012), dle Wikipedie čtyřicátá třetí deska z let 1966 – 2012 od české pop legendy Václava Neckáře. Počítám-li dobře a stranou jdou všechny výběry hitů i reedice, je to jeho patnácté album řadové. A má pěkný obal i booklet se snímky přírody i spoluhráči Václava.

U jiných zdařilých desek bych nyní psal „účast hostů jim dává šťávu", zde chci mluvit o atmosféře. Autorsky je tu „výkyv" pouze Půlnoční, „hit který vše odstartoval". Ta výjimečná píseň pro film Alois Nebel CD uzavírá, hudbu k ní psali zkušení Jaromír Švejdík (Priessnitz), Dušan Neuwerth (TataBojs) a Jan P. Muchow (Ecstasy of St. Theresa), text Jaromír99. Když tedy „odečteme" Jana, máme autorský tým alba „Dobrý časy".

Ta nešťastná příhoda

Otisk mozkové příhody, která Neckářův zpěv poznamenala, zní už v Půlnoční. Cosi podobného jsem čekal opět, ale přišlo velké překvapení! Nové písně mají i dikci zpěvu Jaromíra Švejdíka (Rybník). Jesenického barda, u jehož temných hitů pro skupinu Priessnitz víc než u kohokoli jiného v Česku platí „váš smutek je naše radost". Je podivuhodné, že Václav jakoby kráčel v jeho stopách. Obrazně řečeno, zpěváka legendu vedl sychravým povětřím hor o generaci mladší průvodce. A muž znalý slávy, ale s těžkým osudem, za ním kráčí s důvěrou a pokorou, jako šli emigranti temnými hvozdy za Králem Šumavy. Ten je ale vedl na smrt, zatímco Jaromír dovedl Václava k úspěchu, a bez kompromisů. A že jich Neckář za ty roky musel udělat!

Bratr a ti druzí

Vedle Neuwertha (zpěvy, piana, kytary, perkuse, tamburína) a Švejdíka na albu hrají i zazpívají Václavův mladší bratr Jan Neckář (violoncello, Tohle není píseň o lásce), Steve Walsh (el. kytara, Bejvávalo), Tomáš Neuwerth (bicí), Luboš Novotný (lap steel kytara, Ráno), Luboš Malina (mandolína, Tohle není…), Jiří Hradil (piáno, varhany, Hledal jsem Tě, Pane), Viktor Ekrt (housle, Tohle není…), Filip Nebřenský (flétna, Ráno). Producenti Neuwerth a Švejdík pro Václava a své písně volili muzikanty s podobným citem, jak to už roky skvěle dělá kanadský písničkář Leonard Cohen. Výsledek je podobný.

Oheň dohasíná

Přírodní lyrika, návraty, naděje. To jsou témata alba muže, který prožil značnou část dětsví v Ústí, městě nad Labem.

„Ještě máme tajemství, které známe jenom my, ještě máme ukrytý, poklady, co jiní nevidí…" zní zde Jaromírova slova v pěkné písni Tajemství. Rusky melancholická skladba Tohle není píseň o lásce („…ale spíš o tom, jak oheň dohasíná") je plná bolesti i touhy, nenaplněných nadějí. Vzpomínky se zrcadlí v nové písni Bejvávalo/ Dobrý časy, která dala cédéčku jméno. „Bim bam bom" je jeden z motivů skladby Ráno. A dál? Pointy, vtípky (Čaroděj). Country Nebel (Noční vlaky). City.

Poctivost…

Poctivost za každým slovem, city kam ucho doslechne, opravdovost. Právě takový je nový Václav Neckář, muž v klobouku. Koho tohle za srdce nechytne, asi žádné nemá. Nebo už nevím…