Mladý český písničkář Tomáš Klus, autor hitu Pocity, majitel CD Cesta do záhu(d)by a nová naděje hudební scény ČR, vystoupí dnes v sobotu 20. září od 15.00 hodin v Děčíně.

Básník Klus, lyrický smíšek, hračička se slovy a magnet na slečny, bude – se skupinami Clou, Kryštof, Ready Kirken, Annou K, NIL či Airfare – hrát na putovním festivalu Jam Rock 08. Ten ale pořadatelé, ze strachu ze špatného počasí, přestěhovali z nábřeží do sálu Střelnice.

Tomáši, byl jste vrcholovým sportovcem. Co se vám dnes z vrcholového sportu hodí pro muziku? Silné plíce, doping, ostré lokty…?

Rychlé starty…

„Trápí mě, že mě lidi nechápou“, zpíváte v první písničce své první desky, songu Dopis. Nezměnilo se to ale po vydání té desky?

Naštěstí ne.

V sobotu v Děčíně bude i pro vás – kvůli počasí – něco jinak, než mělo být. Hrajete jako první a ne venku, ale v sále. Mrzí vás to? A je to poprvé, co vám počasí zkomplikovalo hraní?

Ano, mrzí mě to. Ale nic s tím nenadělám, poněvadž mě lidi nechápou. (smích)

Není to ale komplikace – spíš dobrá zpráva. Venku se mi totiž lidé vždycky rozprchnou po prvním taktu.

Teď jsem si po domluvě s pořadateli jist, že zůstanou až do konce. Sál má prý jen jeden východ - a Klus má klíč!

Je na desce Cesta do záhu(d)by nějaká písnička, jejíž text vznikl původně jako básnička pro nějakou holku? A pokud ano – dosáhl jste u ní těmi slovy něčeho?

Taková písnička je na mojí desce každá druhá. Dosáhl jsem ještě větší nedosažitelnosti.

Ve svém videoklipu k úspěšné písničce Pocity máte animované jídlo i lidi, perou se tu vysavače a panenka střílí z kuše. Řežete chleba a ohřáté párky se k sobě tisknou jako milenci, to všechno je to trochu švankmajerovské, nemyslíte? Ale pěkné…

Děkuji. Těší mně, že i kopie může být pěkná.

Na rozdíl od kolegy písničkáře Nicelanda - tohoo jsme viděli na severu Čech jako předskokana skupiny Kryštof na akustickém turné, nebo jako interpreta Zahájení teplické lázeňské sezóny - zpíváte striktně česky. Znamená to, že vám hodně záleží na tom, aby vám všichni rozuměli?

Jsem ortodoxní Čech (smích). Myslím, že podstatou jakékoli písně je sdělení pocitu, či jeho případné sdílení. Ale dnes všichni jak šílení dobývají svět angličtinou, a to i přesto, že češtinu mYlují…

Když zpěvák věnuje písničku Mámě nebo Mariím, není to až tak neobvyklé. Ale věnovat drsnější song Čas „památce Kurta Cobaina“ – šéfa skupiny Nirvana, který se zastřelil – to už je jiné kafe. Proč právě jemu a co s ním má společného?

Napsal k ní přece refrén. (smích) Je věnovaná jemu, protože jsem v té době četl už druhý životopis, jenž mně k osudu téhle „mimočlověčí“ existence naprosto připoutal.

Nejsem ale přece jediný, koho dostal. Zvláštní ale je, že na Nirvaně jsem si nijak zvlášť neujížděl.

Zamávalo s vámi, když se zastřelil? A není slogan z písničky Čas „Raděj shořet než vyhasnout“ tak trochu návod k sebevraždě?

Tenkrát to se mnou ještě nezamávalo, většinu věcí prožívám zpětně. A pak zpěvně. Pod tou větou je mnohem více… Návod k sebevraždě, to je jen cosi nejočividnějšího…

Na vaší desce „Cesta do záhu(d)by“ je celkem 19 skladeb, a všechny vaše, původní. Nebyl jste v pokušení přidat i nějakou coververzi, písničku převzatou?

Ne, nemám rád covery. Tedy – pokud jsou míněné vážně. Samozřejmě ale existují výjimky. Když někdo k dobré staré pecce přidá kus zdravé nadsázky… tak se bavím. Vstupovat ale dvakrát do téže řeky (třeba jen přidáním tuctových rytmů) a lízat smetanu z cizího talíře? To mi přijde hodně nesportovní! (smích)

Desku jste dotočil loni v říjnu. Dá se tedy předpokládat, že od vás Děčín uslyší i novější písničky, určené už pro vaše druhé album? Pletu se snad?
Já vlastně nikdy nevím, co budu hrát. Ale když to na mě přijde, jsou i staré písničky rázem v nové halence…

Smutek vaší písničce Láska sluší, vnímám ji ale spíš jako výčitku. Je to proto, že je napsaná pro nějakou konkrétní slečnu?

Konkrétní slečna. Nekorektní smutek. (smích)

Vystoupíte v Děčíně na festivalu Jam Rock 2008 sám, nebo přijedete se svou kapelou?

Vystoupím tam já a capella.