Na taneční „spády“ jsme se zeptali přímo Jiřího Korna.
Kudy vedla vaše cesta k tancování? Přes taneční kurzy?
Jako student jsem chodil do tanečních, pak do pokračovaček. Měl jsem nesmírně šikovnou partnerku, ale to nebyl impuls k pozdějšímu tancování. Step i tanec se mi líbily vždy.

Prozradíte svou inspiraci?
Inspirací mi byly hudební filmy, kde hráli v hlavních rolích Genne Kelly nebo Fred Astaire. Začínal jsem se základy tancování u svého bratra Miloslava, který vystudoval státní konzervatoř, na hodiny stepu jsem chodil k panu Frankovi Towenovi.
Pak už má cesta byla otázkou kontaktů a setkání s lidmi, kteří v tomto oboru pracovali a byli ochotni se mi věnovat.

Je zde i nějaká souvislost s vaším dávným vystupováním v NDR. V pořadech, které hodně sázely na pohyb, třeba v revuální show Ein Kessel Buntes?
Ano, o tom právě mluvím – Walter Schumann byl jedním z nich. Přední choreograf německého televizního baletu mi postavil nejedno taneční číslo a práce s ním byla nesmírně inspirující, zábavná a posilující. Setkal jsem se ještě s mnoha jinými, kteří mi pomohli rozšířit mé obzory.

Pracoval jste také s choreografkami?
Ano, například s paní Irene Mann von Cramm, režisérkou a choreografkou, zakladatelkou Hamburského televizního baletu. Později režírovala v divadle Raimund Theater ve Vídni muzikál Hans Andersen. Obsadila mne tehdy do hlavní role. Úžasná žena, tanečnice, stepařka. Nebo paní Emoeke Poesteney, současná šéfka TV baletu MDR. S těmito báječnými lidmi jsem měl tu čest spolupracovat a lecčemu jsem se i naučil.

Čím je pro vás spolupráce na Projectu Wings zajímavá, a čím důležitá. Vztáhnout to na sebe, asi bych tvrdil, že si tak ušetřím hodiny v posilovně a běhání po parcích. To ale asi nebude ten důvod u vás, že ne?
Pánové a dáma z Wings jsou naprosto precizní, technicky dokonale vybavení (nejen) stepaři. Vystupovali a tancovali totiž v různých produkcích před tím. V projektu Wings je radost vystupovat. Se všemi jsem se znal již před zrodem tohoto nápadu a pravděpodobně úcta jednoho k druhému zapříčinila i začlenění mé osoby, co by hosta tohoto představení. Přináší mi to uspokojení a radost z toho co druzí umí.

Loni vám vyšlo – s Helenou Vondráčkovou – výběrové album i DVD. Jak moc nostalgická záležitost to pro vás je? „Donutila“ vás k něčemu?
Celou akci ohledně vydání našich duetů má na svědomí Helena: Takže můj úkol byl nafotit společné fotografie s ní. Lucie Robinson, fotografka je půvabné stvoření. Její fotografie jsou profesionální, její přístup k práci také, jednoznačně za jedna. Tedy z mého pohledu.
Dotáčeli jsme jen titulní skladbu CD Těch pár dnů. Pak byl už jen křest a příjemný pocit, že vznikla další babiččina krabička.

Prozradíte příběh představení, které lidé uvidí Děčín?
Prozradím jen, že se musíte nechat unášet rytmem a pocitem celým večerem.

Co právě chystáte?
Se 4TETem pracujeme na třetím albu „4TET 3rd.“, které vyjde na podzim 08. Připravují se také nové projekty muzikálů, ale neřeknu vám které, protože nechci předbíhat.

Hrajete v současnosti v muzikálech? A uvažujete do budoucna o turné s živou kapelou?
Hraji v muzikálech Golem a Limonádový Joe. A stále ještě v opeře Candide. Uvažujeme pořád o všem možném, tedy i o turné s živou kapelou. Ale co nakonec vymyslíme, ještě sám nevím.

Na co se mohou těšit ti, kteří na vás do děčínského divadla přijdou? Také na hodně adrenalinu v přímém přenose?
Diváci se určitě nebudou nudit. Skvělý step, tanec, hudba a navíc zábava. Z tohoto oboru je to opravdu to nejlepší, co u nás můžete vidět. No a mě jako hosta… . Snad jim to nepokazím.