Máme za sebou po všech stránkách velmi náročný rok. Jak moc složitý byl pro divadla?
Myslím si, že divadla nic podobného v posledním století prostě nezažila. Nebyla to cenzura, nebyl to zákaz pro některé umělce, bylo to plošné uzavření všech divadel. Podobné odloučení herců od diváků a diváků od herců nikdo nepamatuje. V podstatě po většinu roku divadla nemohla vykonávat činnost a stále nemohou. Řekl bych, že slovní spojení složitý rok je málo vystihujícím výrazem.

Jak tráví herci a divadlo dobu, kdy nemohou hrát a vlastně ani pořádně zkoušet? Jak snášejí omezení?
Zkoušet můžeme. Ale „do šuplíku“. Takhle spousty umělců tvořily za komunismu – s nadějí, že bude líp, a pak se dílo dostane k lidem. Jsme ve velmi podobné situaci, jenom  to není z politických důvodů, ale z důvodů bezpečnostních. Herci jsou od přírody exhibicionisté, divadlo pro ně není jen způsob obživy, je to pro ně způsob existence. Psychicky to snášejí velice těžce.

Zdroj: DeníkKdy vám během uplynulého roku bylo nejhůř? Často jste měli naději, že budete moci naplno otevřít, a pak přišlo zklamání v dalším utažení šroubů.
Já jsem osobně vcelku zvládal první lockdown na jaře, ale ten druhý mě sejmul. Pořád jsem se snažil zachránit nějaká představení, nějaké festivaly, než jsem pochopil, že je to v čoudu. Že se prostě nedá zachránit nic. Pak jsem se na pár týdnů složil. Teď už to beru s větším nadhledem. Vcelku už raději nemám žádná očekávání, že už za měsíc, nebo třeba za dva otevřeme. Až to přijde, tak to přijde. Víc se o tom nedá spekulovat.

Bavil se někdo s divadly o tom, v jakém režimu by mohla fungovat? Nebo jste se dozvídali to, jaký vás čeká další osud, jen z vládních tiskovek?
Ale ano. Asociace profesionálních divadel byla a je v úzkém kontaktu s ministrem kultury, i s panem Prymulou coby ministrem zdravotnictví jsme byli v přímých jednáních. Provoz divadel jako takový je při dodržení hygienických opatření rizikový velice minimálně. To uznávají i epidemiologové. Ale znamená to velký pohyb lidí - našich diváků. A omezení pohybu – to je to, co divadla, a nejenom je, uzavřelo. Každopádně nyní za pana Blatného coby ministra zdravotnictví bylo několikrát přislíbeno něco, co když pak vyšlo oficiálně, vypadalo úplně jinak, než na čem jsme byli dohodnuti. Konkrétně podmínky otevírání divadel v systému PES se vždycky dohodnou nějak, a pak je to úplně jinak. Takže tohle je opravdu trochu deprimující.

Činoherák začal vysílat svá představení po internetu, mají o ně diváci zájem?
Náš první stream – premiéra Hedy Gablerové v listopadu v přímém přenosu - byl ohromně úspěšný. Ale dál je to jako normálně v divadle. O něco je větší zájem, o něco menší. Poslední stream Bratrstva kočičí pracky měl sledovanost vysokou podobně jako Heda na začátku. Je to kus od kusu. Teď aktuálně budeme ve dnech 19. až 21. února streamovat naši inscenaci Antigona a pak ve dnech 26. až 28. února inscenaci Paškál, ve které dokonce hraje i má maličkost.

V odlišné situaci je pak městské divadlo v Děčíně, které nemá vlastní soubor. Jak to poslední rok přežilo?
Přežilo. To je správné slovo. Ale jak? No, bez diváků. Za poslední rok jsme hráli dva měsíce – leden a únor. To je žalostná bilance. Nejvíce mě mrzí, že je divadlo kompletně zrekonstruované, vnitřek je jako ze škatulky, nová výmalba, opravy interiérů, nové koberce, vzduchotechnika. Vše bylo připraveno na začátek nové sezony, ale ten nepřišel… V podstatě to většina našich diváků ještě neviděla. Tak to pro jistotu ještě vylepšujeme a pilujeme. Strašně se těším, až diváky vpustíme dovnitř, co na to budou říkat. Všichni, kteří to viděli doposud, byli nadšení.

Uvidí děčínští diváci představení, která nebylo možné kvůli vládním opatřením odehrát?
Z drtivě většiny ano. Některá už mají čtvrtý i pátý termín. Nevzdáváme to.

Nepoškodí roční pauza divadla v očích partnerů nebo diváků, bez kterých by nemohla fungovat a neměla by smysl?
Já myslím, že diváci se k nám vrátí. Ale celá ta situace už poškodila řadu našich partnerů prostě tím, jaká je obecně. Ztratili jsme některé sponzory, protože si to nemohou dovolit. Z toho samého důvodu můžeme ztratit i některé diváky. Nicméně roční pauza se přežít asi dá. Když vypukl mor v Londýně, Shakespeare opustil se svou company divadlo Globe a přesunuli se na venkov. Údajně hráli za jídlo – za vajíčka například. Když to přešlo – a byla to doba delší jednoho roku, vrátili se zase do svého divadla v Londýně a měli opět vyprodáno. Je třeba si přiznat, že epidemie, respektive pandemie, historicky trvají tři až pět let. My vstupujeme do druhého roku. Může to být i mnohem horší…

Máte ještě alespoň malou naději, že se v letošní divadelní sezoně odehrají nějaká představení nebo je už po sezoně a chystáte se na tu další?
Já jsem dlouho doufal, že snad po Velikonocích bychom začít hrát mohli, ale stejně tak jsem připraven na variantu, že až v létě a vevnitř až od září.

Sice je teprve polovina února, ale určitě už máte představu, co čeká diváky v příštím roce. Na co se mohou těšit? Budou nějaké obměny v souboru?
V Děčíně možná celou tuhle sezonu prostě překlopíme do té další. V Činoheráku bude příští sezona jubilejní – Činoheráku bude přesně padesát let. Takže se na tom pracuje, aby to byla důstojná oslava padesátin po celou následující sezonu. Víc zatím prozradit nemohu.

Jiří Antonín Trnka
Pětačtyřicetiletý ředitel dvou severočeských divadel, kromě ústeckého Činoheráku stojí v čele také děčínského městského divadla. Autor, herec, dramaturg a režisér dříve působil v Divadle Rokoko a ve Švandově divadle.
Spolupracoval s divadlem Komedie v Praze, Národním divadlem Moravskoslezským v Ostravě, Studiem Dva v Praze, divadlem ABC v Praze, ZD v Chebu, MD ve Zlíně, Divadlem Letí v Praze, PDD v Praze, Letními shakespearovskými slavnostmi na Pražském hradě či Divadlem Globe.