Vladimír Cejnar. V Děčíně patří jeho jméno mezi ta známá. Téměř celý život se totiž věnuje řezbářství. Zprvu jsem byla velmi překvapená, jak vitální a vtipný je to člověk.

Přišla jsem k němu – v ten moment mě běžel přivítat jeho čtyřnohý miláček. Poté mě pozval dál a uvařil mi čaj. Chvíli jsme si jen tak nezávazně povídali a já „běhala“ po celém jeho domě a fotila jeho zajímavá díla.

Nakonec jsme se spolu pustili do rozhovoru.

Pocházíte z Hradce Králové, jakým řízením osudu jste se ocitl v Děčíně?
Ano, narodil jsem se tam a strávil tam dětství. V roce 1970 jsem přišel do Děčína a do roku 1990, tedy dvacet let, jsem učil na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně.

Jste vyučen řezbářem, nebo to děláte jen jako svého koníčka?
Jsem vyučen. Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím (smích). Ale byl jsem přirozený talent. Moje první dílo byla ovečka, kterou jsem udělal ve svých 14 letech a ta se mi povedla.

A jak dlouho se řezbářství věnujete naplno jako nyní?
No řekl bych že vlastně to bude celý život. Ale mám to jako svého koníčka.

Co byl pro vás největší životní úspěch v řezbařině?
Největší úspěch? No všechno je můj největší úspěch. Moje díla jsou něco jako moje děti.

Kde všude jste již vystavoval?
Mám za sebou již 66 výstav. Vystavoval jsem po celé České republice, dokonce už třikrát i v senátu. Mimo republiku jsem měl výstavy v Pirně a v Bratislavě.

Další výstavu plánujete kdy a kde?
V nejbližší době budu vystavovat v Litoměřicích na podzim a také v Jiřetíně pod Jedlovou. Mám i jednu stálou výstavu právě na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně, kde jsem učil. Ta je tam už sedm let.

Kolik času denně věnujete svému koníčku?
Dalo by se říct, že každou volnou chvíli. No vlastně celý den (smích). Ráno v půl sedmé už jsem v dílně a večer končím tak v půl desáté, kdy mě dcera už nahání domů.

Kde berete pořád inspiraci k dalším a dalším dílům?
Vše kolem mě je mi inspirací. Vlastně jsou to další a další životní zkušenosti a zážitky.
Dělal jsem čerty podle různých přísloví o nich. Také jsem viděl několik důchodců sedět na lavičce a vykuřovat, tak i ty jsem vytvořil (smích).

Jaké bylo řekněme nejmenší a jaké největší dílo, které jste vytvořil?
No dělám věci tak velké, abych je mohl skladovat u sebe doma. Takže mé výtvory jsou 30 až 60 cm velké. To bych si jinak na to všechno musel koupit asi nějakou stodolu (smích).

Učil jste někoho i řezbářskému řemeslu?
Ne, ne, to vůbec. Učil jsem jen na stavárně technické předměty.

Na čem teď momentálně pracujete? Co budeme moci vidět nového na další výstavě?
Teď vyřezávám portréty slavných především. Mám již hotového Pavla Bobka a také Václava Klause. Nyní pracuji na Květě Fialové.

Vše co vyrobíte, tak si necháváte? Nebo svá díla i prodáváte?
Já si vše nechávám, nebo nějaký výtvor daruji. Určitě svá díla, ale za žádnou cenu neprodávám.

A poslední otázka. Kromě řezbářství se věnujete i něčemu jinému?
Ano. Velmi rád kreslím karikatury či akvarel. Měl jsem v děčínském muzeu výstavu karikatur na téma humorné zážitky ze studií.

Tím můj rozhovor s tímto úžasným mužem skončil. Rozloučil se se mnou vřelým podáním ruky. Už teď vím, že si jeho další výstavu rozhodně nenechám ujít!