Sedmdesáté výročí narození slavného písničkáře Karla Kryla, duše poetické, břitkého satirika i autora řady hitů, oslavíme v sobotu 12. dubna. V kraji tu cifru připomene koncert„V týhle zemi blbě se mi dejchá"v úterý 15. dubna od 19.00 v Městském divadle v Žatci a ve středu 23. dubna ve stejný čas v DK Ústí. Se severem Čech je přitom Kryl úzce spjatý. To do Teplic byl odeslán na „umístěnku", zažil tu jedny z nejkrásnějších okamžiků života. Své první veřejné vystoupení měl v roce 1962 právě v Teplicích…

Merta i Voňková

Na koncertech v Ústí i v Žatci písně vlastní i Krylovy zazpívají Vladimír Merta, Dáša Voňková, Hustej Wimpy i Vlastimil Třešňák, Míra Kuželka bude spíkr. Vzpomínka v Ústí asi bude unikátnější. Pořadatel Jindřich Šrejber ze štábu festivalu Porta koncert zpestří o výstavu „Půlkacíř Karel Kryl". Ukáže na ní unikátní Krylovy fotografie, i ty z prvního vystoupení Kryla po revoluci v Ústí. Nafotil je tehdy fotograf Petr Berounský.

Že v prosinci 1989 mrzlo až praštělo, to si vybavuji podobně intenzivně, jako až vánoční koncert skvělého písničkáře Karla Kryla v ústecké sportovní hale. Na to, že to byl ještě nedávno „třídní nepřítel", či možná právě proto, přišlo hodně lidí. A v kalendáři datum 21. prosince 1989…

Z Wroclawi do Ústí

Nebylo to poprvé, co jsem Kryla viděl živě. Prvenství ústeckému zážitku „vzal" koncert 4. prosince 1989 v polské Wroclawi , kam jsme jeli z Ústí autobusem „na zájezd". Jak vzpomíná na vystoupení Kryla v Ústí Petr Berounský?

Můžeme říci, že ten koncert přesně zapadl do své doby?
Ano, absolutně. Těšili jsme se na ty Hutky a Kryly, kteří nám zpívali přes hranice ze Svobodné Evropy. I na vandrech jsme Karla Kryla zpívali, a občas i v hospodách, než nás vyvedli. U ohně se hrály spíš „kryloviny", než třeba písničky od Rangers, které jsme neměli rádi, protože byli poplatní době. I když dnes už i je poslouchám s radostí. Ale doba to byla krásná, ta rychle nabytá svoboda a volnost, to bylo neskutečný.

Bylo to hektické

Jaký byl pocit, fotit ho? O čtyřicet dnů dřív by to byl jen sen…
Přesně! My ho zpívali u ohně a najednou stojím pod pódiem a on nahoře… Ještě před tím jsme se bavili v zákulisí… On byl neskutečnej „prcek". Mám někde fotku, kde mu přesahuju přes hlavu, ale i já jsem prcek… Vždyť Karel Kryl měřil jen 158 centimetrů! Ale to jeho charisma.
emohli jsme pochopit, že nám zpívá naživo člověk, idol. V osmašedesátým, když přišli Rusáci, mi bylo dvanáct let. A hymna Bratříčku, zavírej vrátka, která byla jeho asi nejznámější, to byla naše srdcová záležitost! A nakonec proti mě ten člověk stojí! Po normalizaci a všech těch zákazech, najednou je na pódiu.
Ale on listopad a prosinec 1989 byla taková smršť dojmů, že Karel Kryl tam možná i trochu zapadl. Už se chystal koncert Hutky, blížily se prezidentské volby, já byl v Praze za Martou Kubišovou v den volby prezidenta Havla… Zrovna pospíchala na Hrad, domlouvali jsme tam koncert s Vaškem Neckářem… Všechno bylo hektický, valila se na nás spousta dojmů…

Co si ještě vybavíte z toho dne?
Hlavně blízkost našeho idolu. Samozřejmě, že jsme mu vykali, byli jsme z něj celí „poprdění". Detaily si už nepamatuju, ale byl příjemnej, milej. Stál vedle nás skromnej člověk, to z něj čišelo.

Nevím, co zpíval

Z pódia znělo tolik hitů, slavných protestsongů. Zpíval jste si s Karlem Krylem také?
To ne, na to nemám při práci čas. Koukám, abych nespadl z pódia, nešlápl do drátů… Tam se ale musím soustředit na úplně jiné věci, opravdu vůbec nevím, co zpíval.

Fotil jste i publikum?
Podepisování fanouškům, pár pohledů do haly z jeviště… Ale byla to práce od Krajského kulturního střediska, Kryl byl priorita, třeba ani Mirka Kováříka, který koncert uvedl, pořádně nemám. A teď to pozoruju a říkám si: To byla reportérská chyba! Že jsem neměl víc nálad publika.. I to možná hovoří o tom, že jsme k němu opravdu vzhlíželi.

Celá hala byla jeho

Když teď máte před sebou fotky z toho koncertu a prohlížíte si je, co se vám z něj ještě vybaví?
Ta nálada, atmosféra. Už mi stojí zase chlupy na rukách, když si na to vzpomenu. Síla Karla Kryla v jeho textech… On nemusel křičet. Poťukal na mikrofon, řekl „Dobrý večer" a hala byla úplně perplex. Patřila mu prostě celá.
Je dost smůla, že Karel Kryl odešel tak brzo. Na druhou stranu nám zůstal v srdcích jako nezlomený, rovný člověk, který se pral i za nás a stálo to zato.