Pět Severočechů, čtyři Ústečané a Tepličan, mají své role v rockové opeře Oidipus Tyranus. Světovou divadelní premiéru má v úterý 13. dubna v pražském divadle Milénium.
Nejznámějším tu je Kamil Střihavka v roli boha všech bohů Apolona. V antickém dramatu podle Sofokla účinkující doprovodí živá kapela a orchestr. Drama jako rockovou operu zpracovali zpěvačka Pavla Forest (libreto) a Milan Steigerwald (hudba). Stejný autorský tým zinscenoval v Praze už zdařilou a úspěšnou rockovou operu Antigona.
Z účinkujících Oidipa jsme zpovídali Josefa Šutaru (44), rodáka z Mostecka, dnes ústeckého zpěváka. Rockera a bluesmana, který přesvědčivě zazpívá i hit od Led Zeppelin. A muzikanta, na kterého sláva teprve čeká – byť se jí už dotknul jako zpěvák skupiny Motorband (Teplice). Zpíval i v metalové Bestile (Ústí). Dál dělá ve fabrice, ale do profesionální kariéry má slušně „našlápnuto“.

Josefe, rychle se blíží světová premiéra Oidipa. Jak se na ni těšíte?
Hodně už proto, že nás Oidipus stál hodně dřiny – a úplně nás pohltil.
Nás, tedy účinkující včetně Kamila , Honzy Toužimského (Arakain), Davida Dyka, Marcely Březinové nebo Pavly Forest (zpívá Iókasté, matku) a geniálního skladatele Milana Steigerwalda… Konečně se zúročí pětiměsíční práce. Už v polovině prosince jsme měli koncertní premiéru, kde jsme si zkusili, jaké to bude. Měla ohlas, teď nás čeká oficiálně premiéra se vším všudy. I s tanečnicemi, které jsou krásné, úžasné.


Všechny role


Koho v Oidipovi zpíváte?
Sluhu, který se celým dějem prolíná – z pódia téměř neodejde. Ve všech skladbách zpívám refrény, všichni stále podporujeme sólisty. Sóla mám ve dvou v písničkách včetně hitu Buď mou královnou, duetu s Pavlou Forst. Ale je dohoda, že když nebude v divadle Viktor Dyk, Kamila Střihavka nebo další, budu zpívat za ně. Vlastně jsem se musel z rockové opery Oidipus Tyranus naučit všechny hlavní pěvecký role.

Jak tou operou dnes žijete?
Natolik, že jsem zatím odložil svůj hlavní hudební projekt – bluesovou kapelu Stoner Blues Band. Stoner, jako kamenný – jsem Šutara, tak Stoner (smích). Mám v ní vynikajícího Bohouše Budinu, guru na foukací harmoniku i další výborný muzikanty, ale zatím jsme si dali stop. Nemůžu toho dělat tolik najednou – a zároveň pořádně
Oidipem žijeme. Jsou v něm úžasné tanečnice i muzikanti, z Ústí jsme čtyři. Muzikanti Richard Scheufler (basa) a jeho syn Richard (kytara), svítí Láďa Neubauer, já zpívám…


Pěkné divadlo


Hrát divadlo i zpívat je těžké, že?
Je, je to pro mě nová disciplína. Ztvárnit tu postavu divadelně je náročné, navíc je divadlo Milénium úžasný amfiteátr s kapacitou – odhadem – asi 650 míst. Pěkný to je.

Před lety vás postihla nemoc, která vám „zakázala“ zpívat. Jak to tehdy bylo – a jak jste se z toho dostal?
Asi jsem to tehdy se zpíváním přehnal , neznal jsem míru – a odešly mi hlasivky. Bylo to těžký a zničující, ale dostal mě z toho pobyt u moře v Řecku. Když jsem se vrátil, rozhodl jsem se: „Už nebudu dělat metalovou hudbu, ale svoji srdeční záležitost – blues“. Mám představu, že by to mělo být něco mezi předposlední deskou Aerosmith, Johnny Winterem a Canned Heat. Ostřejší blues s českými texty Romana Erose, kolegy ze Setuzy… Dělal pár textů i na desku Satisfaction (2005) od Motorbandu – a ty patří na desce k nejlepším.


Česky, nebo ne?


Dáváte tedy v hudbě přednost češtině, rodnému jazyku?
Bavil jsem se o tom s Pavlou Forst, ke které chodím na konzervatoř. Má zkušenosti, procestovala celý svět s Karlem Gottem, a tvrdí: „Čeština JE zpěvná. Musíš zpívat tak, aby ti tu lidi rozuměli!

Jak vnímáte děj Oidipa, jak moc vás ten příběh baví?
Mám k Řecku blízký vztah, jezdím tam na dovolené a snažím se učit řečtinu. Mám k tomu hodně blízko i rodinně – vlastní otec mé maminky byl makedonský Řek. Mám vztah k lidem, prostředí i mytologii Řecka, ta země mě uchvátila.
A teď se to takhle sešlo – zpívám v rockové opeře na motivy antického dramatu.


Zabil otce


Můžete popsat děj Oidipa? Je to ten známý klasický příběh o prokletí, drama o vině a trestu?
Je. Jako malého Oidipa zatratí, proklejí: „Zabiješ svého otce, vezmeš si svou matku“.
Vychová ho sousední král , už jako dospělý, silný, navštíví Oidipus vedlejší království. Potká zlého krále, o němž neví že je jeho otec. Dojde ke konfliktu a Oidipus ho zabije. Pak si vezme jeho ženu, svou matku, která se do něj zamiluje – a kletba se tak naplní. Matka je nešťastná, Oidipus si vypíchne oči… Nevím proč, ale Řekové to tak v mytologii mají. Drsný příběh!

Přesto – máte v této opeře oblíbený moment, konkrétní scénu?
Ne, opera je silná jako celek. Úžasní jsou v ní všichni, Kamila Střihavku snad ani nemusím jmenovat.
Výborná je Pavla Forest: nazpívala nám demo a já se chytal za hlavu, jak je dokonalé. Je neskutečná – to ona je v Oidipovi nejlepší. Zpívá matku, v opeře ji bude alternovat zpěvačka Marcela Březinová.

Co by pro vás bylo jinak, nebýt Motorbandu a jeho šéfa – kytaristy Libora Máči Matejčíka? To on vás „vytáhl z hospody“ na pódium, že?
Určitě mi to pomohlo, byl jsem snad v té kapele o něco déle, než Kamil Střihavka. Jenže on tam byl v jiné době, za jiných podmínek. Já prožil v Motorbandu v dobrém i špatném stejný drill jako Kamil…
S Máčou jsme rok a půl neuvěřitelně dřeli, strašně nás to vzalo. V srpnu 2002, když v televizi běžely šílené záběry z povodní a my zkoušeli jak o život, jsme ještě nevěděli, že obnovíme Motorband. Libor, trenér teplických hokejistů, o mě jako o fandovi do hokeje věděl. Znal můj talent i to, že jsem vyhrál různé soutěže, i Carusošou a DoReMi, kde jsme zpíval těžké věci od Střihavky a Nazareth.


Konec u Máči


A co bylo dál?
Dali jsme dohromady sedm písniček. Odjel na hokejovou školu, dal mi úkoly, já se všechno naučil a on byl nadšenej. Obnovili jsme Motorband, kapela se rozjela, udělala se deska Satisfaction i dva klipy včetně Tvý oči lžou…
A jelo to, čtyřikrát jsme pak třeba hráli před Nazareth a jejich zpěvák se dokonce někde o mě zmínil ve skotských novinách, že se mu můj hlas líbil, bavil ho.
Po 4,5 letech ale nastaly problémy neměl kdo vydat nové CD, muzikanti kašlali na zkoušky, zůstali jsme zase jen dva. Přesto jsme dřeli i šestkrát do týdne, to byly drilly! Jednou jsem to spočítal, ze 4,5 roku to bylo 826 zkoušek. Tak vznikla ponorková nemoc, rozhádali jsme s Máčou, už jsem nebyl ten „douda z hospody“, kterýho on objevil. Měl jsem toho dost, odešel jsem. Přesto dnes hořkost necítím, mám tu bandu pořád rád. Máča je skvělej muzikant!


Věřím v Oidipa


A jak dnes vidíte budoucnost Oidipa, co si přejete?
Aby měla naše rocková opera úspěch, chodili na ní lidi. Aby nám dál dělala radost, žila, publikum bavila.