V dramatu hrají Jakub Špalek (léčitel Francis - Divadelní spolek Kašpar, Praha), Markéta Haroková (jeho žena Grace - Divadlo Petra Bezruče, Ostrava) a Matúš Bukovčan (léčitelův manažer Tedd - Činoherní studio Ústí).

„Léčitel je drama muže, který je na své cestě pronásledován smrtí a nenávistí kvůli talentu, za který nemůže a který nechtěl. Je to koprodukční projekt divadel z Ústí, Ostravy a Prahy, která už spolupracovala na projektu Nová osa. Premiéry čekají hru v pražském Divadle v Celetné ve středu 17. října a v ostravském Divadle Petra Bezruče den poté," řekla Jana Válková z Činoheráku v Ústí.

Na otázky Deníku odpovídali režisér Filip Nuckolls, umělecký šéf Činoherního studia, a herec Jakub Špalek.

Teď v polovině hry je mi z ní pěkně smutno. Je to tak dobře?
Filip Nuckolls: Teď přijde Matúš a ten je veselý. Ale je to takový melancholický příběh.

Komu věřit?

Tři postavy nabízí tři různé verze příběhu. Komu věřit?
Nuckolls: Nejpřesnější je Teddy. Pamatuje si, co viděl, od událostí má odstup. Proto ho autor záměrně dává až jako třetího. Začíná léčitel Hardy, dá suverénní verzi, ale jeho žena Grace mu ji pak rozmetá. Po ní jde Matúš a řekne, že i ta žena si něco z cest venkovem, z uzdravování lidí pamatuje trošku jinak, než to bylo.

Jakube, jak moc je pro vás příběh Léčitele osudový?
Jakub Špalek: Ta otázka je logická, ale já na ni nedokážu odpovědět. Lidi se mě ptají, o čem to je, ale já to vlastně nevím. Je to krásný text, myslím, že až nebezpečně hluboký a samozřejmě drásající. Asi tak.

Takže i vy herec, stejně jako vaše postava, stále hledáte?
To asi ne. Spíš mě samotného překvapilo, jak text o lidech, kteří potřebují léčitele a vyhledají ho, můžete jakkoli číst i hrát, než se vám jednoho dne stane, že si tam dosadíte kohokoli ze své rodiny, ze svých přátel a pak to s vámi zamává. Zjistíte, že vyprávíte o svých nejbližších, a pak pláčete.
S herectvím to nemá nic společného, spíš s lidmi kolem.

Třikrát pět repríz

Jak se stalo, že na Léčiteli spolupracují tři divadla?
Nuckolls: Tento způsob spolupráce vyplynul z textu. Mně i Jakubovi se text líbil. Bylo jasné, že to v dnešní době nebude divácký hit, ale věděli jsme, že hru chceme dělat. Je to hlavně velká satisfakce pro herce, pro které je skutečně těžké se své monology naučit a hrát je. A věděli jsme, že uděláme-li to na jednom místě, bude mít deset repríz a končí. Proto jsme už od začátku uvažovali o patnácti reprízách, po pěti v každém z divadel.

Hrát budete na třech místech, nemáte kulisy, přesto: Budete zkoušet pro tři různé prostory?
Nuckolls: Ano. Každý prostor je jiný, Léčitele se v každém divadle učí vlastní osvětlovači. Celetná má jeviště, u Bezručů hrajeme v takzvané „Márnici" a ta je oproti Činoheráku asi čtvrtinová. V tom je to trošku náročné, ale zároveň dobrodružné.

Hledaly se vám lépe ve třech divadlech i různé typy herců?
Nuckolls: (pobaveně) Postava Matúše Bukovčana má předepsané mluvit originální cockney british, nářečím z Londýna, tou nejstrašnější angličtinou. Je pro to jak dělaný: už neumí slovensky, ale ještě ne česky. Mluví českou cockney, husákovštinou. Má ji podle mě nejlepší v ČR. Nejčistší. Role Léčitele je pro Jakuba daná, pro něj začala inscenace vznikat. Vedle Jakuba a Matúše přesně zapadala Markéta Haroková. Holka z aristokratické rodiny, která se spustí a jezdí po venkově. Je silná dynamická herečka, jsem za ni rád.

Cože, detektivka?!

Filipe, jak vnímáte hru Léčitel?
Nuckolls: Je to romantická detektivka o životě, která nám říká, že strašné je být sám. To je to podstatné. Celkově je pro mě Brian Friel, dramatik, spisovatel a režisér, výborný, celistvý a plastický, nabízí moc témat… Třeba dar léčitelství: Pro okolí požehnání, pro obdarovaného třeba prokletí…
Léčitel, to je možná trochu příběh Francise Hardyho jako Ježíše Krista pro 21. století. O Ježíši máme řadu různých zpráv, ale ne ty jeho. Nevíme, jak se cítil, když věděl, že to bude bolet. Necítil by se jako Hardy? Nechtěl by říkat: „Jste všichni blbci a hlupáci, kterým jsem musel dávat naději? Šel jsem se nechat přikovat na ten kříž a vy mě teď líčíte, jak jsem při tom byl very happy."

Bývala tu Nová osa, projekt Bezručů, Kašpara a Činoheráku. Přesto: Vnímáte Léčitele jako počátek něčeho nového?
Špalek: S Filipem Nuckollsem se vídáme v Divadle v Celetné, o koprodukci jsme mluvili minimálně před rokem. Koprodukce přitom, myslím, z různých důvodů česká divadla čeká. Je to hlavně o vynaložené energii. Když hrajete něco riskantnějšího, nevrací se vám to v diváckém úspěchu, v počtu repríz. Do budoucna je tedy lepší dělat koprodukce, hrát inscenaci na více scénách. Léčitel je určitě první vlaštovkou. Ale i kdyby nebyla, myslím, že je tato naprostá anomálie šťastná.

Proč si to myslíte, Jakube?
Inscenace nemá scénu a má podmínka byla, že nemá ani garderóbu protože ji mít nemůže. To abychom se nehádali, kde ta košile zůstane, jestli v Ostravě nebo v Ústí… Když dohrajeme, zabalím si kostým, svůj velký plášť, do velkého batohu a jedu do Prahy stejně, jako jezdili oni po Irsku. I to, že každý máme svou verzi příběhu, vlastně se moc nevidíme, i ta anomálie je pro inscenaci Léčitel šťastná.

Příjemné výlety

V čem například?
Špalek: Zcela sobecky jsem si představoval, že to budou příjemné výlety. Každý jezdíme sám, máme čas přemýšlet, číst knížku, pracovat… Pro mě bude opuštění Prahy za tímto účelem příjemné, ne výdej energie navíc. Na ty cesty a kočovný život se těším.

Vaše tři divadla vám nabízí různé prostory. Umíte si představit, že zahrajete Léčitele i jinde?
Špalek: Proč ne? Na jaře nás čeká double zájezd do jižních Čech. Hrajeme tam jednou s diváky na jevišti asi pro padesát lidí a pak v táborském divadle pro asi čtyři sta diváků. Už budeme vycvičení, už hrát na našich třech prostorách bude občerstvující. Rád si dám Léčitele v podstatě kdekoli.