Vrcholy i smůlu měl 7. ročník hudebního festivalu Střekovská Mumie ze soboty na neděli ve zdech gotického hradu Střekova – dominanty Ústí. Poznamenaly jej výpadky proudu při show slavného rapera Vladimira 518. Akce se letos poprvé odehrávala „ve zdech“ hradu, bez velkého pódia na parkovišti v jeho sousedství.

Smůla byl například malý požár na hradbách. Způsobil jej nejspíš efektní půlnoční ohňostroj, uvedený na letos menším hlavním pódiu „samotným“ komikem Andy Kaufmanem. Mužem, kterého proslavily jeho hodně bláznivé kousky a ironie, které dobře známe z filmu Muž na Měsíci od režiséra Miloše Formana. Někdo z publika na něj na hradě sice volal Elvisi, ale to se spletl. Ačkoli tento slavný komik možná právě Krále rokenrolu Elvise při své hlučné a „humpolácké“ show představoval. Byl to zkrátka dobrý nápad „přizvat“ Andyho – a k pobavení publika tak stačil jen jeden „herec“ s vycpaným břichem a parukou „a la květák“. V minulých letech sice pořadatelé ze sdružení HeroZeroNegro bavili publikum výpravnějšími show, ale někdy opravdu stačí jen „málo“…

Tím nejlepším, co akce nabídla, byl i projekt Magnetik, čerpající z hudby 80. let. Trojice okolo hudebníka Mirka Papeže, klasika naší elektronické scény (Vanessa, Vanessa Gun, Mojmír Papalescu and The Nihilists), zněla jako slavné švýcarské duo Yello či němečtí elektroničtí pionýři Kraftwerk. Od nich také – k velké radosti publika – hráli jednu skladbu. A diváci, jichž se letos sešlo zoufale málo – odhadem na pět set hlav – tančilo na Magnetik jako o život. Kapele na síle a působivosti přidával i saxofon třetího člena projektu – excelentního jazzmana Petra Venkrbce. Znát ho můžete mimo jiné také z již rozpadlé skupiny Vltava.

Naopak chladnější – a bylo to s podivem – zůstali návštěvníci k show Vladimira 518, sólově vystupujícího člena slavné české hiphopové skupiny Penneři Strýčka Homeboye. A to i přesto, že hip hop je v současnosti v módě a na jeho hvězdy chodí už i školní mládež po stovkách. Že by ji v sobotu večer rodiče na hrad nepustili? A o co tedy přišla? O to, jak Vladimir 518 – s pomocí kolegy Hugo Toxxe a dýdžeje Enemyho – nezapomněl na své Pennery (klip Parket), na hit Jižák od první české hiphopové skupiny Manželé či na to nejlepší ze své letošní úspěšné desky Gorila vs. Architekt. Na song o gorile či na hit Děti prázdnoty, který na albu zpívá s Leškem Semelkou. Vladimir je evidentně ve formě a jeho písničky mají sílu i nápady, ale v Ústí mu to naneštěstí moc nevyšlo. Sympatické na něm ale bylo i to, jak krotil svých pár fanoušků u pódia. Těch, kteří téměř militantně vyzývali ostatní publikum, aby se také dobře bavilo. „Nebudeme to vyhrocovat, jo?!,“ říkal Penner.

Hrad zažil i několik překvapení. Od brněnských Bullerbyne se asi čekalo více i proto, že jejich comebacková deska My Private Revolt se opravdu povedla. Vystupovali ale ještě před nepočetným publikem a lidé jim tak nejspíš chyběli.

Výborně hráli (a německy i anglicky zpívali) ústečtí Nauzea orchestra. Z disca, popu i post punku čerpající čtyřčlennou kapelu, složenou z členů již neexistujících skupin z Ústí nad Labem, nejspíš čeká skvělá budoucnost. Nešetří humorem, ironií ani chladem, jsou nad věcí, zdá se… A jistě ještě uslyšíme také o (ne prvoplánově) zábavných Cold Boy Klan. Ti na terase hradu míchali hip hop s elektrickým blues, reggae, folkem či funky, zajímavě zněli také díky dvěma zpěvákům či foukací harmonice v rukou jednoho z nich – muže v buřince. Zato chladní „páni inženýři a výtvarníci“ Midi Lidi, přezdívaní “Kraftwerk z Čech“, už po pár skladbách nudili. Publikum na ně sice tancovalo stejně, jako na diskotéku na parkovišti hradu – a videoprojekci měli velmi zdařilou – ale čekal jsem od nich mnohem víc. Nové písničky tohoto laptopového tria zní zkrátka méně svěže a nápaditě než ty z jejich debutového alba Čekání na robota. Z jedné z nejlepších českých elektronických desek minulého roku.

Je pravda, že Střekovská Mumie letos nenabídla takové hvězdy a lákadla, jakými zde byli v minulosti například JAR, TataBojs, Skyline, Sunshine, Priessnitz či Jiří Schmitzer a Buty. Přesto sdružení HeroZeroNegro přivezlo do Ústí naši nezávislou hudební elektronickou špičku a pozvalo tak na taneční party bez ohlupující techno hudby, na mejdan jaký nemá – myslím – ani v rámci republiky obdoby. Publikum ale dnes táhnou především velká jména, navíc jsou nejspíš hudební fanoušci po velmi pestrém létě hudebních festivalů přesyceni. A tak už neberou ani spoustu muziky za ne moc korun, jak tomu bylo v případě Střekovské Mumie 2008.

Jaká tedy bude příští Mumie. A uskuteční se vůbec? Nevzdají ji pořadatelé poté, co o té letošní lze mluvit – v případě návštěvnosti – jako o neúspěchu? Také o tom se v sobotu na hradě Střekově diskutovalo. Byla by ovšem škoda, kdyby Ústí o tak mimořádný festival přišlo.

Po letošní Střekovské Mumii se tedy nad jejím příštím ročníkem vznáší velký otazník. Věřím ale, že o SVŮJ festival ani v roce 2009 nepřijdeme. Jen možná bude dost jiný, než jsme jej dosud znali.