Od 20.00 zve Hraničář na ústeckou premiéru filmu „Takovej barevnej vocas letící komety," celovečerního dokumentu Václava Kučery o Filipu Topolovi, bohužel již zesnulém lídrovi Psích vojáků.

Poctou Filipovi byly i koncerty v Lucerna Music Baru a na festivalu Eurotrialog Mikulov (oba 2014). Písně Vojáků tu zpívali mnozí, dvanáct jich je na CD „Sbohem a řetěz" ((Indies/ AMP 2015). Zní tu PPU, UJD, Květy z Brna i ústecká kapela Houpací koně; Topolův song „Nebe je zatažený" živě odehrála citlivě a uvěřitelně. V rozhovoru pro Deník to řekl Martin E. Kyšperský, zpěvák a lídr Květů.

Přemýšlím o rodině

Květy mají nové album. Jak je pro vás důležité?
Nová deska by měla být ta nejdůležitější. Není to vždy tak, ale teď z ní mám radost. Jmenuje se Miláček slunce podle snu, který se mi zdál. V něm mi někdo říkal: „Za dveřmi čeká miláček slunce". Je na ní dvanáct písní a mají podle mě trochu jinou náladu a barvu než ty z našeho předchozího alba. Vybírali jsme asi z 21 skladeb a je o tom, jak se člověk cítí, když je mu pětatřicet. Není starej, ale už ani mladej a přemýšlí o rodině, o různých bytostech i o tom, co bude dál.

Vaše nové CD má řadu žánrů…
My vždy chtěli pestrý desky. Z nějakýho důvodu nás nebaví ani neumíme nahrát žánrovou desku, celou kytarovou nebo folkovou. To by nám nešlo. Máme rádi pestrý věci, třeba Beatles.

Za pět CD

Na Útulek Festu jste nabídl pět CD tomu, kdo si hned z festivalu odvede pejska. Proč?
Jsem milovník zvířat, mám psa i kočičku. Když jsem viděl pejsky z útulku, který si můžou lidé vzít, přál jsem si, aby si je všechny někdo vzal a postaral se o ně. Fakt mě dojímá, když vidím ty bytosti, a přeji si, aby byly šťastné. Bylo jasný, že některý mají pohnutý osud a kdyby někdo řekl, že si vezme jen jednoho, dám mu celej kufr s našimi deskami, i když to je balík prachů. Jen abych ty zvířátka zachránil, to je důležitý. Když mají lidi zahradu, ať si jedno vezmou. Atmosféra v domě i v bytě se promění, když tam je živý tvor, který vám věnuje lásku.

Vedle své novinky nabízíte i album coververzí kapely Psí vojáci. Je unikátní píseň, kterou Květy na tomto albu hrají?
Míval jsem desku Psích vojáků „Nechoď sama do tmy", koncert z roku 1986. Byla archivní, už když v 90. letech vyšla. Byl to pro mě jeden z vrcholů Psích vojáků, na které jsem chodil a miloval je. Písničku „Volá mi známá" jsem měl dlouho na paměti, je to taková trochu jako povídka. Má příběh a nikdy mě nenapadlo, že ji budu jednou hrát; určitě ne v sedmnácti. A najednou přišla nabídka, abychom natočili písničku Filipa Topola na desku „Sbohem a řetěz". Hned jsem věděl, že to bude tahle. Je to krásný, podle mě byl Filip opravdu génius.

Jak dobrá společnost na CD je?
Jsou tu třeba Zuby Nehty, ty udělaly písničku Marylin Monroe v dívčí verzi jako J. P. Belmondo. To je perfektní. Na CD je mnoho kapel, nakonec i archivní Psí vojáci; Filip Topol hraje písničku Bratříčku, zavírej vrátka od Karla Kryla. Když jsem to slyšel, říkal jsem si: Jestli tu Filipa někdo bude postrádat, já ho postrádám už teď, když ho slyším. Filipova duše tady pořád je, ale už nebude možné jít na koncert. To je škoda. Ale dobře, že zůstaly alespoň ty desky a knížky.

Jak vnímáte na tomto CD coververzi Houpacích koní z Ústí?
Píseň Nebe je zatažený, kterou si vybrali, zní pěkně, podobně jako originál. To není přístup, který by mě bavil, ale když jsem je viděl naživo na Koncertě pro Filipa, byl to jeden z nejsilnějších okamžiků večera. Měl jsem tam z toho hodně velkou radost.

Vyvolali Filipova ducha?
On tam pořád byl. Je to zvláštní; Filip Topol je mrtvý asi dva roky, ale jeho přítomnost v sále byla úplně hmatatelná. Nejen skrz písně, ale i skrz lidi, kteří ho měli rádi. Bylo to fakt dobrý.