Rumburská punk rocková skupina Wrata Wot Stodoli v sobotu 27. června vystoupí na akci Rumburská sekaná v areálu DDM Rumburk. Spolu s ní se tam představí také teplické Spolčení hlupců a další skupiny, koncertem pražské pop punkové kapely Jaksi Taksi 4. ročník akce proti drogám vyvrcholí.

Kapelu Wrata Wot Stodoli, originální nejen názvem a zvukem fagotu, tvoří i studenti Univerzity J. E. Purkyně Honzor Richter (dopr. kytara, zpěv), Pjótr Richter (fagot, 1. roč. Hudební výchova, před tím 6 let Státní konzervatoř Teplice) a Pavel Řezníček (bicí, od příštího roku na Popularizaci hudby na UJEP). V rozhovoru odpovídali střídavě všichni.

Neobvyklé jméno jste si vybrali, aby vám v něm nikdo nedělal chyby. Daří se to, nebo ho stejně lidi pletou?

Název kapely vznikl z legrace, když byla naše kapela na počátku. Nenapadlo by nás, že budeme někdy odpovídat na takovou otázku v novinách. V názvu se chyby dělají, nejvíc nás pobavila zkomolenina Vrata vod garáže.

Už si vás někdo – kvůli jménu – spletl s country kapelou?

Jednou z nás udělali jazzovou kapelu, ale po poslechu našich písní zjistili, že se malinko sekli. Jinde jsme se zase dočetli, že jsme snad z Polska.

Hrajete největší hit Nirvany s fagotem místo zpěvu. Je to spíš vtip, nebo jste se tak vyhnuli angličtině?

Hrát tuto píseň podle originálu, nikdy by to nevyznělo správně. Párkrát jsme slyšeli cover od jiných kapel a vždy tomu již originální projev chyběl. Fagot tomu dává jiný ráz a originalitu.

Hraní v Ústí se už tři roky „úspěšně“ vyhýbáte. Proč?

Ústí nás láká, nikdy jsme však nebyli schopni tam něco domluvit i přesto, že tu studujeme na UJEP. Nebyla by snad nějaká nabídka?

Jak vás napadlo hrát na fagot?

Napadlo to bubeníka a tak jsme to zkusili. Barva zvuku fagotu s rockovými nástroji nás zaujala, začali jsme komponovat i s ním. V řadě skladeb je fagot dominantní nástroj, což je neobvyklé a osvědčilo se to. V historii punku tohle asi nikdy nebylo. A o tom punk je. Šokovat ne?

Je to váš jediný nerockový nástroj?

Zatím ano, ale chceme šokovat víc! Chystáme ještě víc neobvyklý nástroj, který nabídne až historicky středověký zvuk. Nechte se překvapit.

Za 3 roky jste odehráli 40 koncertů a najednou máte hned tři. To je až „podezřelé“ – ledy se hnuly?

Za 3 roky působení jsme si vybudovali dostatek kontaktů, aby se tahle náhoda mohla stát. Moc nám pomohl a dál pomáhá a prosazuje nás náš „miláček“ zvukař Jarda Navara, kterému za to děkujeme.

V pátek jste měli hrát ve Varnsdorfu a později večer na festivalu Závislý Zubr, který v sobotu pokračuje. Zůstanete pak v Zubrnicích a podíváte se dopoledne i na divadla, či výstavy?

Hraní 2 x za večer je pro nás premiérou a bude to náročné, ale co se Zubrnic týká, tak každopádně zůstaneme a rádi si následující program poslechneme a zhlédneme. Potom ale hned musíme jet hrát na další festival.

V sobotu hrajete na festivalu Rumburská sekaná, u něhož jste od začátku. Jak ji vnímáte, v čem je zajímavá?

Je zajímavá v tom, že ji pořádá DDM Rumburk a dává možnost začínajícím kapelám hrát si s těmi známějšími. Jsme rádi, že tu budeme již po třetí, potěšil nás loňský 3. ročník, kde jsme hráli se svým vzorem – Znouzectností.

Letos má 4. Sekaná víc hvězd. Rockové Krleš, crossoverové Toxic People z Ústí a pop punky Jaksi Taksi. Ke které máte nejblíž a proč?

Určitě ke kapele Jaksi Taksi, protože hrají punk.

Váže se k vašim fotkám na tanku příběh či vtip?

Chystali jsme se na demonstraci proti náckům. (smích) Ale moc se nezadařilo, do Janova jsme na tanku nedojeli.

Můžete napsat úryvek textu, za nímž si nejvíc stojíte, a který nejlépe vystihuje, co vaše kapela chce říct?

„Stékají ti po těle falešný slzy pláče, usychají na kůži, jsem jednou z mnoha hraček. Radši už je neochutnám, je to jenom hraný, ty slzy nejsou snad ani slaný.“ Tato píseň s názvem Falešný slzy pláče je pro nás nejvíce citově vázaná a znamená pro nás hodně.

Texty a hudbou chceme pobavit, ale zamýšlíme se v nich i nad problémy života a promítáme do nich také své vlastní pocity.