Kouzelné prostředí kolonády báječně zarámovalo hudební produkci žáků uměleckých škol z polské Jelení Gory, německého Görlitzu a českého Rumburku. Účastníci mezinárodního workshopu, o kterém jsme na těchto stránkách referovali v srpnu, zde vděčnému lázeňskému publiku představili výsledky své práce.

Z bohatého programu dvouhodinového koncertu stojí za pozornost především některá čísla. Velkého ocenění publika se dostalo nejmenšímu a nejmladšímu klavíristovi, teprve desetiletému Ladislavovi Frnčovi ze Základní umělecké školy v Rumburku. S kamarády Davidem Adamikem (D) a Amélií Lewandovskou (PL) zahráli „Fantazii z opery Carmen“ skladatele George Bizeta v šestiruční úpravě. Známý „Pochod toreadorů“ přiměl posluchače k tleskání do rytmu, které na závěr přešlo v bouřlivý aplaus. Sólo na trubku „Fantazia briliante“ skladatele Jeana Babtista Arbana zahrál Jedrzej Tomczik za klavírního doprovodu Katarzyny Mielniczyn (oba PL). Ticho provázející toto číslo přešlo v aplaus a nadšený potlesk diváků nebral konce a vyžádal si několik úklon. Dvořákovo „Scherzo pro housle a klavír“ v podání mladé houslistky Jany Pščolkové (CZ) a Bartosze Sklodowského (PL) odměnili posluchači potleskem, kterým přiměli účinkující k poděkování. Finále koncertu, vystoupení polského smyčcového souboru s úryvky z filmu W. Disneye „Sněhurka“ od skladatele Franka Churchila doprovázelo vděčné publikum rytmickým potleskem.

Uznání za tento koncert si zaslouží nejen všichni účinkující, ale i jejich obětaví učitelé, kteří na úkor svého volna učí a doprovázejí své žáky na vystoupení mnohdy i o víkendech. Ze Základní umělecké školy v Rumburku se zúčastnily učitelky Jana Lošťáková a Gertrud Šormová. Poděkování samozřejmě patří hlavní organizátorce „Koncertů tří zemí“ paní Ljudmile Büchner z německého Görlitzu. Ocenit je třeba i polské pořadatele v čele s ředitelkou Wieslawou Tobiasz za jejich nápad, přinést vážnou hudbu za publikem a umístit koncert do lázeňského prostředí, kde se vždy najde široký okruh posluchačů. Mladí adepti hudebního umění si tak mohli zažít vystoupení před přeplněným sálem, ve kterém se již nedostávalo míst k sezení pro mnoho dalších zájemců.

PAVEL HACKER