Tři lachtani, mrož a principál. To je Lachtaní divadlo, soubor nevídaných choreografií a „nadlidských výkonů", úzce spjatý s festiválkem Závislý zubr. Na něm v zubrnickém skanzenu letos byl, v sobotu 30. června od 12.00 zve na exhibici lachtanů festiválek Litoměřický kořen. Zahrají mu O Červené Karkulce
v duchu sloganu „Tanec bez talentu, pohyb bez síly, nadsázka bez legrace."

„Když někde jsme prvně, vidí tam naši první hru," zamručel mrož Hugo Walroß Riesenhafter von Saubernitz und Tünscht. Deníku odpovídal i choreograf a drezér tučné vodní zvěře Jan Kovařík.

Můžete na úvod shrnout historii Lachtaního divadla?
Hugo: Divadlo založil na sklonku minulého století světoběžník Honza Kovařík. Toulal se a někde na severní polokouli narazil na lachtany. Dal s cvičenými živými lachtany dohromady lachtaní divadlo a dál s nimi objíždí svět. V každé zemi, kde působil, napsal hru a s velkým úspěchem ji hrál. No a my na jeho tradici navazujeme.

Divák u vás asi těžko lachtana rozliší od mrože. Poradíte mu?
(smích) Hugo: Samozřejmě je to trochu povahou, ale odborníci to běžně poznají.
Drezér: On má mrož uříznuté kly, aby nenapadal při produkci ostatní a nebyl nebezpečný. Přesto tu agresi 
v sobě má, takže hraje v divadle všechny záporné role. Jiné by mu neseděly. Navíc ve většině svých rolí umírá…

Představení už jen opakujete. Ani Pygmalion, klasika v lesklé kůži lachtaní, kterou jste předvedli na festivalu Závislý zubr 2012, nebyla nová. Lachtani už nestudují nové hry a neuvádějí v Zubrnicích jejich premiéry?
Drezér: Ano, lachtani už nevědí, kudy dál. Nemají  nic dalšího, předchozími představeními řekli vše. Nemají důvod něco vymýšlet, vše  bylo řečeno.  Teď už texty jen opakují a vydělávají těžký prachy na tom, že hry reprízují na všech velkých festivalech v Čechách.

Co uvedete v sobotu 30. června na festiválku Litoměřický kořen, kde máte,  ač je to k neuvěření, svou premiéru?
Hugo: Uvidíte tu představení Lachtaního divadla O Červené Karkulce. A to proto, že to je vůbec první představení na Střeleckém ostrově v Litoměřicích v novodobé historii tohoto divadla.
Až nás tedy pozvou do Litoměřic  podruhé, uvidí Labutí jezero a tak dál.

Je zásadní rozdíl je mezi vaší  Červenou Karkulkou a hrou Pygmalion, nesmrtelnou muzikálovou klasikou G. B. Shawa?
Drezér: Karkulku hrají lachtani jako klasickou pohádku i drama a je překládaná simultánně. Tam má divák přehled o tom, co se na pódiu či na trávníku děje, zatímco u Pygmalion ne. V této inscenaci se lachtani spoléhají na to, že se hloubka muziky na diváka přenese 
a že tak pochopí příběh i pocit, který je s tím spojený.

První reakce, kterou jsem po vaší strhující a dech beroucí exhibici Pygmalion v Zubrnicích zaslechl, zněla: „Viděl jsi to? Pro hru využili nádherně ´úchylnou´ dobovou tapetu z paravánu 
z Kavčích hor!" Řekněte, dá práci takový cenný artefakt pro své představení sehnat?
Drezér: Ano, divák si správně všiml. Dá to skutečně velkou práci něco takového sehnat a stojí to velké peníze. Zvlášť tato, kterou využíváme k přenosům z vystoupení z pražského Hudebního divadla v Karlíně.

Je to jediný přenos představení Lachtaního divadla?
Drezér: Je první, ještě použitý nebyl. Naše spolupráce 
s Českou televizí je novinka. Budeme teď mít dvě reprízy 
z Hudebního divadla v Karlíně v červenci. Jediný problém je, že o tom ta televize neví (smích). Je to prostě pirátské vysílání…

Kolik vás nyní čeká vystoupení?
Drezér: Zatím pět, každý červencový víkend.
Mrož: A ještě na podzim…
Drezér: Ty o něčem víš?
Mrož: Vlastně pak nás čekají nějaké přírůstky do rodin, takže si dáme útlum.

Všiml jsem si jedné malé slečny, která si chtěla zahrát s vámi. Dojde i na to? Co je to za dívku?
Drezér: Jmenuje se Néža, je to lachtan dvouletý. Ona by chtěla hrát s námi, ale zatím ještě ani nedorostla, není na to čas. (smích) To přijde.

Zpět ke Karkulce. Na co se mají návštěvníci připravit?
Drezér: Červená Karkulka je naše nejhravější hra. Je přeci jen první, takže jsme se při ní nesoustředili na pocit při hraní, spíš jsme chtěli překvapit, až šokovat. Pro ty, kteří tu pohádku znají z dětství,  je důležité, že vše je jinak. Rodiče nám léta lhali.
Na druhou stranu to pro děti může být příjemné, vždyť   nejsou zatížené špatným přístupem rodičů z minulosti. Jen pro dospělé to bude šok. 
Zeptají se asi: „Je skutečně obětí Karkulka? Není to vlk?"

Litoměřický kořen:

Pátek 29. 6., 16.00, pořadí:
Tubový kvartet Síla, Byl pes
Neočekávaný dýchánek
Ty syčáci
Liška/Polášek/Zbrožek (divadlo)
Traband + Tubový kvartet Síla
Čokovoko
film – La Antena

Sobota 30. 6., cca 12.00:
Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka
Střídmí klusáci v kulisách višní
Vladimír Václavek
Zapaska (Ukrajina)
Lenka Vychodilová + David Noll
Kopir Rozsywal Bestar
Allstar Refjúdží Band
FruFru, Longital
Dva, Zrní

www.modryznebe.cz