Křídla Vánoc jsou na DVD, Krajčo si užívá Deštivé dny

Ve středu 19. března se na pultech prodejen na DVD objeví film režisérky Karin Babinské „Křídla Vánoc", jehož hitem je písnička „Cesta" od skupiny Kryštof. Lídr i zpěvák ostravské pop rockové kapely  Richard Krajčo, držitel Ceny Thálie 2012 za roli drsňáka Dennyho v Divadle Ungelt, nejen že má ve filmu důležitou roli, ale ke „Křídlům Vánoc" na podzim s firmou Universal Music vydal CD i s méně známými kapelami. Rozhodl se jim tak dát šanci, víc  je zviditelnit.

Film pro statisíce lidí

Křídla Vánoc jsou jedním z nejnavštěvovanějších českých  filmů roku 2012. Vždyť 
si ho v našich kinech nenechalo ujít hned 240 000 diváků!

„Na DVD  vyjde snímek již 19. března. A nebudou na něm  chybět bonusy – videoklip 
s titulní písní Cesta, šlágrem tuzemských hitparád, a trailer k filmu," uvedla Alice Titzová z pražské agentury 2media.cz, která s tvůrci filmu spolupracuje.

Hrdinou snímku režisérky Karin Babinské je optik Tomáš (Richard Krajčo) a jeho přátelé. Zasněžený film se odehrává ve  velkém obchodním centru 
v čase Vánoc.

Vystudovaný oční lékař má rád volnost a ženy, žije 
v obytném přívěsu na poli poblíž obchodního centra, kde se prohání jeho kůň. Přitažlivá Nina (Vica Kerekes) balí dárky ve stánku a provokuje výstředním oblékáním i přidrzlou otevřeností. Jejím krédem je nemilovat, aby sama nemohla být zraňována.

Manažer v kamrlíku

Ráďa (David Novotný), nejstarší z přátel, pracuje v supermarketu jako manažer prodeje a bydlí s početnou rodinou v malém bytě. Ač ji má rád, někdy by nejradši od toho chaosu utekl někam daleko.

Zajíc (Jakub Prachař), čerstvě vystudovaný herec, obchází castingy a málokdo okolo ví, jak se doopravdy jmenuje. Všichni ho vnímají jen 
v kostýmu ušáka, který rozdává dětem balonky. Každý z přátel má své touhy a sny a právě Vánoce jsou časem, kdy se jim mohou splnit. Dejme tedy šanci zázrakům! Copak se pohádky někdy nemohou žít?

Začalo to klipem

Než Kryštof vyrazil na Ostravar Club Tour 2014, zveřejnil na svém webu www.krystof.net i na YouTube.com svůj nový klip na písničku „V peřinách". „Máme pro vás nový, trochu netradiční videoklip k písni V peřinách …  Je založený na fotografiích z nedávné fanouškovské soutěže na Instagramu … původně jsme klip dělat nechtěli, ale když jsme viděli vaše peřinové fotky … nedalo nám to :-) Doufáme, že se vám klip bude líbit … a přejeme krásné chvíle v peřinách …" lze si přečíst na webu skupiny Kryštof.

Krajčova kapela Kryštof předloni vydala úspěšné album „Inzerát" . Producenta z USA pro něj skupina sehnala „na inzerát". Z alba už bodovaly hity „Křídla z mýdla",  duetem s hostujícím Jaromírem Nohavicou i song „Cesta" s hostem Tomášem Klusem.

Letos na severu Čech vyprodal Kryštof koncerty už dnes v České Lípě, v pátek 21. března v Litvínově, ve středu 26. března v DK Ústí a den poté v Liberci. To je prozatím vše z aktuálních novinek okolo party v čele s Richardem Krajčem. Ale protože se blíží předávání  Cen Thálií 2013, není od věci promluvit s Richardem o tom, jak má rád hru za níž má prestižní Cenu Thálie 2012.

Pláčou ženy i muži

Richard Krajčo získal Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii Činohra za roli ve hře „Deštivé dny". Hraje drsného chlapíka Dennyho,  je to komorní inscenace se dvěma herci,  Richardem Krajčem a Davidem Švehlíkem. O hře, kterou pražské Divadlo Ungelt s úspěchem uvádí, jsme si s Richardem Krajčem povídali.

Na předávání Thálií v Národním divadle jsem loni stál s fotoaparátem kousek od scény. A byl jsem rád, že cenu vedle ústeckého tanečníka Robertse Skujeniekse dostal další člověk, kterého znám a kterému věřím.

Jiná věc ale byla, že jsem vaši inscenaci „Deštivé dny" prozatím ještě neviděl…
Richard Krajčo:  To je ale škoda…

Máme šanci vidět ji třeba i u nás v Ústí? Hrajete ji také mimo Prahu?
Hrajeme ji i na zájezdech. Byli jsme  s ní třeba v Karlových Varech, víckrát v Ostravě, v Plzni, v České Lípě. Zájezdů je hodně, protože je 
o hru obrovský zájem; zájezdy na ni máme zabukované až do léta 2015. Tak snad i v Ústí či někde blízko budeme…
Jsem na ni pyšný, je to krásná hra, fantasticky napsaná. Když jsem ji četl, byl jsem úplně v úžasu a jsem strašně rád, že v něčem takovém mohu hrát. Myslím si, že je to takové opravdové herecké divadlo, protože na jevišti jsou jen dvě židle, jinak nic. Prostě kdyby to šlo, tak si v létě třeba v ústeckém Letním kině můžeme se Švehlíkem postavit dvě židle a celé představení odehrát.
A stejně je to kus, u kterého pláčou chlapi, pláčou ženské. Keith Huff  to napsal prostě geniálně. Nedivím se, že si hru Daniel Craig (současný James Bond – poznámka autora)  vybral na Broadway a že se z ní chystá udělat film.

Kamarádi ze školky

Jste v této inscenaci opět lůzr, jako i v pár dalších?
Víte, ta inscenace tentokrát nemá úplně kladného ani úplně záporného hrdinu.  Je to příběh o dvou mincích.  Tito  dva kamarádi, Denny a Joey 
z chicagského předměstí, kteří jsou spolu už od školky, mají každý, řekněme, ten čtvrťák, který je úplně stejný. A o něm každý vypráví, jen ze svého úhlu pohledu. Vyprávějí stejný příběh, který se liší jen v detailech. To je to, co udává tempo inscenaci,  jejímu příběhu.  A je samozřejmě neuvěřitelné, ale je to přitom to, v čem žijeme, jak se mohou dva lidi na jednu situaci dívat jinak. Jak  ta situace může jinak vypadat.  Stačí změnit jednu dvě věty a celý příběh je jiný. Na tom to hodně stojí.

Deštivé dny jsou americká drama o síle přátelství, ale současně i kriminálním příběhem. O čem ještě tato inscenace je?
Je hodně o přátelství, o rodině, o kamarádství, o lásce… Ale je v ní všechno podávané trošku drsnější formou. Musím říct, že je v té hře  dost vulgarismů. Ačkoli na inscenaci chodí i starší lidé, tak když s nimi pak mluvíme,  když nás zastaví i pár kolem šedesáti let, ti lidé nám říkají, že jim vůbec nepřišlo,  že je ta hra „sprostá".  Je tak skvěle napsaná, že jim to přijde přirozené. To, jak spolu mluví dva chicagští policisté…
Já se dost bál, že může naše hra lidi pohoršovat. Ale vůbec to tak nefunguje. A na konci dochází k tak obrovské katarzi, že divák na způsob naší mluvy úplně zapomene.

Audiokniha? Proč ne

Jak vás tak poslouchám, nemohu se nezeptat: Umíte si představit Deštivé dny jako audioknihu?
Určitě.  Hráli jsme ji na divadelním festivalu Dream Factory v Ostravě , kam jsem se vrátil po sedmi letech do Bezručova divadla, kde jsem začínal. Hrozně jsem se tam těšil i proto, že byla obě představení vyprodaná za  hodinu. Ostravané se na nás tedy evidentně těšili. V tom příběhu sice hrajeme jen já a David Švehlík jako Joey a Danny Lombardo, nicméně v Deštivých dnech zároveň vystupuje spousta dalších postav.  Jen jsou ztvárněny imaginárně, převyprávěné a hrajeme třeba s židlemi. Když jsem se na debatě po inscenaci ptal,  jestli ty postavičky lidi viděli, řekli, že je viděli všechny. Ptám se tedy: „Jak vypadala Ronda?" což je postava z inscenace. A všichni to opravdu věděli, i když ve hře není řečeno,  jak vypadá.  Všichni říkali stejnou věc, jaké má vlasy…  To je na naší hře tak fantastický.  Že ta imaginace opravdu funguje,  a přitom je strašně reálná. Myslím, že v audioknize by to fungovalo stejně. Dovedu si to představit. Jen pochybuji, že by k tomu někdy dal Keith Huff svolení.

A když už mluvíme o zajímavých audioknihách, načetl  jste v poslední době nějakou?
Ne, ne.  Já se v poslední době hodně věnoval kapele,  ať už jako její člen nebo i jako manažer. To proto, že jsem připravoval její halové a pak 
i klubové turné.

Turné s Jarkem Nohavicou

Vaše halové turné s Jarkem Nohavicou ale bylo moc krátké…
To ano, ale také bylo dva měsíce dopředu vyprodané. To je pak to, co dělá  ze skupiny velkou kapelu. Když najednou zjistí, že web Aukro prodává lístky až za 2 000, místo původních 350 Kč. Myslím, že méně je více, i když nás to samozřejmě překvapilo.
Měli jsme totiž už na prosinec 2012 naplánovanou hypotéku. Tedy,  že si půjčíme, když prodej lístků nebude nijak dobrý. Totiž u nás nikdy nevíte, co se může stát. Spousta kapel už tu někdy s velkými projekty narazila. Jenže my měli v prosinci 2012 vyprodáno. Po měsíci a půl prodeje! Takže jsme si naštěstí hypotéku brát nemuseli.
Vlastně se to už poněkolikáté opakovalo. Nejprve jsme rychle vyprodali divadla, po nich kluby, nato auly a pak i kina. To ale byly sály do 800 lidí. Ale nenapadlo nás, že nakonec v předprodeji vyprodáme i dvanáctitisícovou halu.