O Polácích, mini festivalu, jeho atmosféře i zázemí více s Martinem Kráľovským, z legendárního hudebního klubu Malostranská beseda, zakladatelem i organizátorem Léta.
Lze tvrdit, že budou Boogie Chilli tím nejtvrdším, co během léta přehlídka nabídne?
Vypadá to tak, že ano. Jedná se vlastně o bluesrockovou kapelu, takže nebude nouze o tvrdý a syrový zvuk. Nádherně se ponese údolím. Je to opravdu směs hudebních stylů s bluesrockovým základem.
Už jste je viděl i naživo?
Viděl jsem je naživo v Polsku v roce 2007, když přebírali cenu za „Objev roku" časopisu Twój Blues. Od té doby jsou na muzikantské cestě o velký kus dál a klukům, alespoň podle slov mého polského kamaráda, mimo jiné i vydavatelům zmíněného časopisu to hraje jako nikdy předtím.
Máte pro to „pádný" důkaz?
Co si budeme namlouvat, „jen tak nějaká kapela" se neobjeví na pódiu po boku Alvina Leea zakladatele slavné britské kapely Ten Years After nebo kapely Colosseum. Ne nadarmo se dnes kapele Boogie Chilli říká „silná úderka polského blues".
Dobrá, ale co ještě můžete o partě Boogie Chilli prozradit? Už je to na slibné cestě…
Prozradil bych to, co mají tito pánové napsáno na webových stránkách. Není to ovšem nic, co by o sobě napsala kapela, ale polští novináři.
„Z bluesových zkušeností muzikantů Boogie Chilli vznikla neobvyklá syntéza stylů. Základem je úcta k bluesovým a rockovým tradicím, okořeněná hravostí, experimenty a hudební improvizací. Není pochyb, že tento mix je hlavním lákadlem jejich koncertů. Jejich skladby zní pokaždé jinak, jelikož hudebníci rádi improvizují a rozvíjejí hudbu zcela neočekávanými směry. Ve zvuku Boogie Chilli navíc rozlišíte dvě kytary, rezofonickou kytaru dobro a slide kytaru, jejichž spojení vytváří neobvyklý zvukový dojem a podmanivé harmonie. Syrové boogie s rockovým soundem bere divákovi dech."
Soudím, že při práci pořadatele koncertů často hrají roli doporučení, zkušenost druhých, lidí, kterým se dá věřit. Je to tak?
Přesně tak, i já mám pár lidí, kterým věřím, na které v muzice dám. Takhle ke mně doputovaly skupiny jako Crazy Hambones, Hot Chickens nebo americký bluesman Sean Carney. ty všechny už také hrad Střekov viděl.
Na Rawa Blues
A co vlastní intuice, zkušenost, setkání s něčím zajímavým?
No, nejlepší je samozřejmě vlastní úsudek. Protože když kapelu vidíte a slyšíte, dokážete si ji představit na místě, pro které vybíráte. Přiznávám, že bych moc rád jezdil víc a vybíral sám, ale kvůli práci to nelze udělat. Jsem rád, že se jednou za rok dostanu do Polska a vidím toho víc na festivalu Rawa Blues.
Tak snad už poslední dnešní otázka k Boogie Chilli: Tušíte, jak přišli k názvu? Nebo pro to zapojíme fantazii?
Netuším, ale rád se jich na hradě zeptám a řeknu příště.
Závěrečný jam české kapely The Kingsize Boogieman s česko-slovenským duem Beňa a Slavík patřil k vrcholům prvního letošního hraní na hradě Střekov. Souhlasíte?
Určitě souhlasím. Je to tak vždycky, když se na pódiu potká více účinkujících, více zajímavých kapel. Jsem rád, že podobně to vnímají i diváci, že se zvednou a baví se nejvíc z celého koncertu.
Když ale přijede jen jedna kapela, a tak to bude už po zbylé tři koncerty na Střekově, o takový zážitek přijdeme. Mrzí vás to?
Nebýt domluvy s bluesmanem Ľubošem Beňou, že každý rok zavítá na Střekov a jeho vystoupení spojíme i s jinou kapelou, není závěrečného jamu. Berme to tak, že se jedná o výjimku, která baví muzikanty, diváky i mne. A alespoň pro jeden koncert to tak už ponecháme.
Radar a slunce
Minule jste přiznal, že jste už od páté odpolední stavěl pódium pod otevřeným nebem, ač nebylo vůbec jisté, zda nesprchne. Modlil jste se pak, nebo bedlivě sledoval předpovědi?
Sledoval jsem předpověď už od rána (Ľuboš Beňa, který dorazil do Ústí už ve čtvrtek, se mi smál). Když přestalo pršet, podíval jsem se na radar kvůli dešťům a na Meteocentrum. Když vylezlo slunce, už jsem nic nesledoval, dokonce sám víte, že jsem se o počasí ani nechtěl bavit. Záleží mi na tom, aby to bylo na terase bez deště, ale nechci tam koncert dělat za každou cenu. Tentokrát jsem se rozhodl dobře a neohrozil jsem ani techniku, ani průběh koncertu. Kéž by to takhle pokračovalo.
Měl jste s sebou dítě, malé na to, aby s vámi sdílelo nadšení pro hudbu. Zajímavější byly keramické kočky v hradní galerii. Není to až schizofrenie, pracovat, bavit se a hlídat dcerku?
Loni poslouchala, tleskala, tančila na Hot Chickens! O to víc mě překvapilo, že letos nechtěla na terase zůstat. Bylo to pro ni hlasité, možná moc lidí… Nevím. Na jednu stranu to trochu schizofrenie je, když je koncert v plném proudu a já nejsem na svém místě. Ale na druhou stranu, není pro mě nic důležitějšího než malá Karolína Alžběta.
Návštěvníci hradu mají v jídle a pití kompletní servis, však také při prvním letošním koncertě popíjeli pivko a jídla svůdně voněla terasou. Prozraďte, jaké jídlo byste tu ze své zkušenosti návštěvníkům doporučil?
Už dvakrát jsem se tam chystal navečeřet, ale mám před koncertem vždy tak stažený žaludek, že do toho nakonec ani nejdu. U mě je to tím, že je moc věcí kolem a přání, aby vše dopadlo dobře, mi nedopřeje klidu.
Ale vím od muzikantů i diváků, že tam grilují přímo fantasticky. Kluci z Francie (Hot Chickens), kteří tam večeřeli loni, jsou jasným důkazem dobrého a kvalitního jídla, které na terase máme. Večeřeli celou hodinu a půl grilované maso, ryby, zeleninu… a víno, samozřejmě.
Uf, tolik schodů
Stává se vám někdy, že si starší návštěvníci (a také ti blues milují) stěžují, že je kvůli jejich oblíbené muzice ženete do vršku, dokonce až na hrad? Nezoufají si, „tak vysoko, a tolik schodů…"?
Už tři roky si nestěžuje nikdo. Kdo pamatuje první ročník, kdy se koncerty konaly na horní terase hradu, ten potvrdí. Tam je to tuším sto schodů. Proklínali mě všichni. Zvukař, bedňáci, kapela, catering, lidi, kteří si potřebovali odskočit…
Ale níž U Wágnerky je pohodlí i komfort. Dá se říct, že je tím pravým místem a měnit už ho za jiné nebudeme.
A prozradíte nějaké originální vyjádření návštěvníků z minula? Píší vám třeba také na web, resp. posílají e-maily?
Letos zatím žádné (trochu zklamaně). Ale pamatuji na druhý ročník Střekovského hudebního léta, kdy se jeden pán vyjádřil o hře jednoho z přítomných muzikantů, že hraje falešně.
To pak asi byl slušný „rachot", že? Vždyť hudebníci někdy bývají dost nedůtkliví…
Ale ne, ten „obviněný" to kupodivu přiznal se slovy: „Je to možné, já nemám hudební sluch, mě jako malého vyhodili i ze sboru!"
No tak vidíte sám, jakou špičku do Ústí nad Labem na hrad Střekov vozím. (smích)