Rockové legendy české, Garage, Hudba Praha, TataBojs, Zuby Nehty, Traband či Půlnoc, i severočeské: Radost z Teplic, Houpací koně z Ústí. Ty i další kapely pozval zakladatel a pořadatel festiválku Litoměřický kořen Michal Hanzl na 20. ročník akce na břehu Labe. Řeka se už Kořeni stala i osudnou.

Letní kino na Střeleckém ostrově v Litoměřicích hostilo festival v pátek 4. a v sobotu 5. července, přišlo asi tisíc lidí. „To je tak akorát, jsem spokojený," nestěžoval si Hanzl.

Mnohé ze skupin bavily už 1. ročník Kořene. Ale Koně teď zaskakovali za bohužel nemocného Vladimíra Mišíka.

Hráli i z Everestu

„Máme to tu rádi a Michal Hanzl má rád nás. Kořen na sever Čech patří, často jsme na něm hrávali," řekl Jiří Imlauf, lídr rockové čtyřky, po energickém koncertě, kde zněly i hity z jejich zdařilého alba Everest (2013), písničky Deckard, Desire City a Vesluju.

První hrála Radost, parta svérázného trumpetisty Pepy Pondělíka a hráče na kazoo Zdeňka Rusína. Byla radost slyšet jejich hity Jedna paní má červený nos, Babička či Na kolejích leží. „Na to, že to byl playback, to šlo," smál se Pepa.

Drsně poetické texty, hlas Jiřího Háska (básník Krchovský) i cello Tomáše Schilly vévodily hudbě kapely Krch-off. V zákulisí pak jedna slečna řekla: „Měli jste to i s opalováním. Síla, to sluníčko, co?"

Pěšáci na slunci

Kořen dostal pořádnou porci slunce i příjemný déšť v sobotu. Slušně pražilo i na TataBojs, účastníky už 1. Kořene. Letos tu hráli show bez počítačů, ale s vozembouchem. „Ahoj Kořeni, hluboko v zemi jsi zasazen. My už to pocítili před dvaceti lety," zdravil zpěvák Milan Cais. TataBojs nadchli, na Kořen si koupilo jednodenní lístek sto lidí asi jen na ně. Dali i hit Pěšáci, užili si to s námi i my s nimi a při jeli být hlavní hvězdou velkého festivalu Rock for People.

Garage s Tony Ducháčkem (tančil, viděli jsme to!) dali klasiku Táta to chtěl zakázat, Musí spát i melancholický Berlín. Legenda Půlnoc nezapomněla na své hity, a že jich má. MCH band po ní šíleně dlouho zvučil a pak předvedl unikátní koncert s hosty.

Divošky z Hudby

V sobotu jsem dlouho spal, na Kořen přijel až na odvázanou Hudbu Praha. Jejich zpěvačky Ája a Kristýna jsou dál divošky, viděli jsme spontánní taneček Karla Malíka (saxík) a Kristy na kraji pódia. Na place, který pak patřil dětem hudebníků i platících. Volbou „míst v první řadě" měly děti vše jak na dlani, a ještě si u toho stihly pohrát a skákat rodičům do náručí. To ony vedle muziky hrály na Kořeni prim!

Hudba Praha připomněla již dávno zesnulého Ivana Wünsche, svého baskytaristu, jeho songem Realita; povinné byly i hity Jasné Páky Špinavý záda a Pal vodsud hajzle. Tu věnovali Straně.

Osma Vobezdud (tři dívky plus muži) hrála pěkně odvázaný šraml, hlavy jí zdobily barevné tužky z penálů školáků. V písni Amerika pěla: „Možná budeš postrádat červencovou výplatu, ale než se naděješ, pošlu ti šek ze Států" s refrénem „V Americe budu lvice." Trochu feminismu, ale příjemná hudba. Na Kořenu hrály poprvé a hned je to pro mě objev!

Nadšené Zuby Nehty

Rudovous, kapela které slavila na Kořeni už dvacet let existence, byl tradičně vtipný i ironický. Umí šraml do hospod i písně o houbařích, bez klasických bicích ale dnes zní jemněji. Zuby Nehty, dívčí parta s baskytaristou, se ohlédla (Petr a Jan) i hrála z nové desky, kterou křtí v říjnu v Praze. Jaguár či Bufík jsou zas hity. „Je to tu pořád krásnější," byly Zuby Nehty nadšené z Kořene, který už před dvaceti lety bavily. Jen to tehdy asi byly o dost větší drsňačky.

Plno měl pod pódiem i Traband, který ke Kořeni patří nerozlučně, jako Neočekávaný dýchánek. Ten ale má právě pauzu, navíc na 1. ročníku ani ještě nehrál. Jistota Trabant, kapela okolo Jardy Svobody (kytara, zpěv) a Jany Modráčkové (trubka, klávesy, zpěv), hrála i jednu píseň pro Michala Hanzla. Pěkné bylo, když se přidali a poctu i poklonu mu tak skládali kamarádi muzikanti i publikum.

Knížek se zvonky (ale ne štěstí)

Kapela Aktual Milana Knížáka hrála pravěký underground, texty měl pro mnohé kontroverzní ex ředitel Národní galerie i výtvarník dost protikomunistické. „Miluju tebe a Lenina" nebo „Chovám v kleci bolševika… zpívá mi po ránu, Internacionálu", zpíval. Jeden song jeho větší kapely doprovodily jen zvonky a zvony.

Až nečekaně rockově, ale o dost méně etnicky, než jsem sám čekal, pak znělo do sobotní noci arménské sourozenecké duo Wattican Punk Ballet. I tak si na ně ale publikum rádo zatančilo. Finále festiválku pak patřilo brněnskému fyzickému básníkovi Petrovi Vášovi, který se chystá na podzimní turné s kapelou Jasná Páka. V Litoměřicích ovšem zpíval s vlastní skupinou Ty Syčáci.

A zmíněné výstřelky Kořene? Jistě vozembouch TataBojs, pak také ozdoby hlav skupiny Vobezdud z barevných tužek i „účes" Arménky. A jistě také pevný postoj Knížákův.