Baskytarista a textař Milan Špalek je duchovním otcem skupiny Kabát. Stál u jejího zrodu. V začátcích kapely, než se v 80. letech ustálilo současné složení, hrál na sólovou kytaru a také zpíval. To tehdy ještě po boku basáka Libora Šerla, bubeníka Roberta Stahla a Máci Uhrika, který měl na starosti doprovodnou kytaru. Zkoušeli, kde se dalo. Často například na teplickém nádraží, ve stanici Řetenice. Někdy i tajně. Nešlo to ale pokaždé. Když už nevycházela ani možnost doma u rodičů, kteří odjeli na dovolenou, zajistil Milan pro kapelu prostory v učňáku v Ústí, kam v té době chodil. Psaly se roky 1983 a 84. Nikdo v té době netušil, jak se to v dalších letech vyvine.

Zdroj: DeníkKromě hraní Špalek a spol. chodili po hospodách. Při toulkách mezi pípami a debatováním nad muzikou narazil na kytaristu Tomáše Krulicha. Špalka tehdy tento zručný mladý hudebník z Teplic zaujal svým přístupem k životu,

Když mu řekl, že hudbu dělá proto, aby „naštval ty, co štvou jeho“, byla ruka v rukávě a položený základní kámen pro novou kapelu. Milan tehdy ještě hodně zpíval, úplně první koncert odehráli tajně na chatě ve vesnici Pňovičky. Nedopadlo to ale dobře. Hudební produkci v malé vísce na Teplicku tehdy po šesti skladbách ukončil příjezd Veřejné bezpečnosti, která tam při razii vylila do dřezu všechen alkohol a shromážděnou společnost rozpustila.

Milan Špalek své sny o kapele neopouštěl. Nicméně přišla vojna, která jeho hudební přemýšlení pozastavila. Zklamání přišlo i po návratu zpět na Teplicko. Nadějný Tomáš Krulich mezitím našel angažmá u Motorbandu. Protože se ale Milan nechtěl vzdát svého snu a dobře věděl, že Tomáš je tím pravým parťákem, nabídl mu novou spolupráci. Podmínkou ale z Krulichovy strany bylo, že musí sehnat zkušebnu a aparaturu.

Milan Špalek oslavil 10. prosince 55. narozeniny.
Zdraví, dobrou muziku i rebelství, to přejí Milanu Špalkovi kamarádi a kolegové

Bylo jasné, jak to dopadne. Špalkovi na existenci vznikající kapely záleželo víc než na čemkoli jiném. Zašel za rodiči, půjčil si od nich peníze a během měsíce vše obstaral. Krulich na základě toho dal sbohem Motorbandu a vykročil do neznáma. Ve Špalkovi tehdy ale viděl naději, která ho lákala. Bonusem bylo, že přivedl do kapely zpěváka, který uměl dobře řvát chraplákem. Se Špalkem se tak seznámil jakýsi Josef Vojtek. Kapela se vyvíjela. Sestavu poté doplnil bubeník Radek Hurčík a jako poslední ze současné pětice do kapely přišel druhý kytarista Ota Váňa (nahradil tehdy kytaristu Jirku Buška). 

Bylo ještě potřeba vymyslet zvučný název. S tím pomohl teplický Máca Uhrik, jehož jméno je od počátku s Kabáty spojené. Když přemýšleli, jak se jmenovat, navrhl otočit slovo tabák. Banalita se nakonec ukázala jako úspěšné řešení. Čas běžel, přišel rok 1989 a s ním revoluční změna nejen v politice státu, ale také konec cenzury v hudební branži.

Pětice muzikantů, která dnes tvoří nejúspěšnější porevoluční kapelu, se začala scházet v teplické hospodě U Lípy. Velkou pozornost na sebe strhla v roce 1991 debutem Má ji motorovou. Tehdy si duchovní otec Kabátů Milan Špalek potvrdil, že se vydal dobrým směrem. „V té době přišlo uvědomění, že se naše hudba může líbit a mohlo by to celé jako koncept do budoucna fungovat,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů ohledně počátků kapely muž s vlasy dlouhými skoro až k pasu.

Bubeník kapely Kabát Radek Hurčík zvaný Hurvajs na terase svého domu v Dubí na Teplicku.
Po 35 letech v Kabátu jsem hluchej a blbej, říká Hurvajs před tour v šapitó

Ovšem k tomu, než začal Kabát po revoluci vyprodávat velké haly a stadiony, byla ještě dlouhá cesta. Dveře do Prahy teplické kapele otevřel Petr Janda. Pětice muzikantů do té doby objížděla jen severočeské zábavy, od Chomutova až po Rumburk. Hranice kraje byla zapovězena. Pomohla jim ale demonahrávka, kterou si právě Janda pustil coby lovec talentů při cestě autem. O pár dní později přišla Kabátům pozvánka do Supraphonu.

To už se ve spojitosti s Kabáty hovořilo hlavně o charismatickém Pepovi Vojtkovi. Milan Špalek ale stále zůstával šéfem party. Jeho texty vždy byly a jsou 80 procenty kapely. Lidé si je zpívají, pamatují a spojují s melodií.

Na první pohled působí jako rocker. Nasazené černé brýle dávají tušit typickou rockerskou nepřístupnost. V případě Milana Špalka to je ale jinak. Je to pohodář z malé vesničky Vrahožily na Teplicku, kde si opravil vesnické stavení. Když zrovna nejezdí po turné, netráví čas se členy kapely ve zkušebně či studiu při natáčení nové desky, užívá si tamního klidu a přírody. Spoustu času tráví také rybařením ve Španělsku, což je po hudbě jeho druhý velký koníček.