Více o programu festivalu také v rozhovoru s Jiřím Charyparem, kytaristou pražského Švihadla, legendy naší reggae scény. Řeč byla také o albu Švihadla „Času je málo", desce skvěle vymyšlené, zazpívané i nahrané, barevné ne jen na obalu.

Reggae Area je pro Švihadlo tradiční zastávkou na Ústecku. Jak výjimečný je tento festival?
Především je to jeden z mála současných fungujících reggae festivalů v Čechách, je pro nás takřka „povinností" tu hrát. Kromě toho tu mám spoustu kamarádů, do Ústí jedu opravdu rád. Myslím, že kapela také. Bohužel se termínově kryje s akcí Open Air Trutnov, i tu máme moc rádi a pravidelně tam hrajeme. Je tedy někdy termínově složité vyhovět oběma.

Festivalů moc není

Reggae Area patří v rámci Česka k menším. Kolik je takových?
Je menší, ale roste. Je to spíš otázka rozpočtu a zahraničních hvězd, ale o to přátelštější atmosféru má, protože se všichni víceméně známe a těšíme se, co kdo předvede. Navíc v Ústí je silná reggae komunita, mám tu kamarády i mezi pořadateli, takže jedu na návštěvu.
Reggae festivalů je obecně méně. Fungují Hořice, nově Týnec nad Sázavou. Naopak zanikly tradiční: Žizníkov, Real Beat a Reggae Meeting. A Mighty Sounds bohužel nejsou už tolik o reggae.

Co Reggae Area uslyší? Vedle hitů i celou novinku?
Pokusíme se zahrát co nejvíc z věcí z nové desky „Času je málo" tak ale, aby zbyl prostor i pro starší hity, které lidi chtějí slyšet. Program sestavuje Vincent na místě, protože má čich na atmosféru festivalu. Nechte se překvapit. Jsme ve formě a pokusíme se udělat hodně dobrý koncert. V Ústí to myslím půjde dobře. Přijde naše publikum. Dáme si to spolu.

Co kapelu letos vše čeká? Na co se těšíte?
Čeká nás ještě pár festivalů, především zmiňovaný Trutnov, Zahrajeme si na Uprising festivalu v Bratislavě a bude tu konec léta a hurá do klubů. Snad se povede šňůra po Slovensku, která se chystá na konec září. A průběžně koncerty, koncerty.

Přivezete na Reggae Area nové album. Jak výjimečná deska to v diskografii Švihadla je?
„Času je málo" už není úplně nové album, lépe řečeno poslední vydané. Křtili jsme ho v září 2011. Pro nás je výjimečná každá deska, ale ta poslední vždy znovu bojuje o zájem fanoušků a ten je zrcadlem pro kapelu, jak se deska povedla a jestli má co říct. V téměř třicetileté historii kapely je myslím nová deska Švihadla výjimečná.

Zvuk, texty, hity

Čím konkrétně?
Novým zvukem, dobrými texty a hitovými písněmi, které fungují a baví nás. Většinu ze skladeb hrajeme naživo, nahradily v programu i některé naše starší hity.

Dali jste si s vydáním načas. S odstupem času je to znát?
Cítíme, že je. Přes určité porodní bolesti se s delším odstupem podařilo vyprodukovat kvalitní album. Po půl roce hraní si ověřujeme u posluchačů, že je dobré. Stálo to za to si počkat.

Které písničky na albu jsou podle vás hity, srovnatelnými třeba se Zeleným listem?
Srovnání nemám rád. Zelený list je fenomén doby vzniku a otevřenosti textu, který si reggae fanoušci vzali za svůj. Ale budiž: Především titulní „Času je málo" s výborným textem je určitě skvělá, pak jsou to taneční „Husí kůže" i „Pro zábavu", ty fungují. Mám rád „Sligoville", „Holy See", „Láska se vznáší", „Den". Těžko srovnávat. Jsou to silné písně a těch není nikdy dost. A my je máme.

Co chce říct kapela textem Času je málo? Třeba pusťte zbytečnosti z hlavy, nežeňte se za penězi a zbytečnostmi?
Můžu jen za sebe?

No jasně, jak jinak?
Je málo času na to, aby si ho člověk krátil blbostmi, chamtivostí, politikou a lidskou zlobou. Snažit se ho opravdu prožít. Proto je pro mě titulní a zásadní, protože to někdy jde opravdu těžce. Pochopit smysl života, žít a užít podle toho. A na to je opravdu času dost.

Ty slečny příjemných hlasů, které zpívají Švihadlu sbory na CD, to je velká radost, že?
To je vokální kvartet G*Apeels, který s námi spolupracuje koncertně i na deskách delší dobu. A nejen s námi. Hodně nám ve vokálech pomohly. Zpívají A capella spirituály a r&b, jsou skvěle sezpívané, i vizuálně jim to s námi sluší.

Vystupují s vámi pravidelně?
Organizačně je to složitější, protože se nevejdeme do auta a někdy ani na pódium. Takže je bereme jen tam, kde to jde a když mají čas.

Někdy mi připadá, že hlásání všeobecné pohody a radosti je maličko naivní. Soudím ale, že zkrátka takové reggae je, patří to k tomu. Něco jako punkové slogany no future či fu*k off…
To je váš názor. Na problémy se dá upozornit i druhou cestou, navozením pozitivního zážitku, harmonie a lásky. Kdo chce fu*k off, najde si ho. Třeba se tím očistí, vymlátí, vykřičí to ze sebe a žije dál. Ale toho vidíme kolem sebe už tak dost…
My to máme spíš jako terapii ducha, radosti a pohody. Myslím, že jsme takoví, tak proč to měnit? To poselství v textech tam stejně je.

Švihadlo a cizina

Na albu máte české i anglické texty kvůli hraní v zahraničí?
To vzniklo už dávno příchodem našeho zpěváka Vincenta Richardse do kapely. On prostě píše texty jako Jamajčan v angličtině a nikomu to nevadí. Náš zpěvák a kytarista Petr Šturma zase česky. Opačně by to snad ani nešlo. Pojí se to docela dobře, lidi stejně rozumějí.
Ale s hraním v cizině naše angličtina nemá nic společného. Naopak mi snaha některých českých kapel prosadit se v zahraničí pomocí angličtiny připadá poněkud pošetilá. Navíc, napsat dobrý český text je myslím mnohem obtížnější.

To ano, a podle toho pak také novináři i publikum kapelu hodnotí. Jaké vlastně byly recenze na novou desku „Času je málo"? I takové, že vás naštvaly?
Myslím, že těch pár recenzí, co vyšlo, bylo pochvalných. Nějaké nepochopení nebo odsudek nás zamrzely, ale důležitý je názor posluchačů a ten je kladný. Za deskou si stojíme, tak co?

Čí uznání nejvíc potěšilo?
Uznání našich posluchačů, hudebních kritiků, zvukařů, pořadatelů… Střípky názorů, které nám naznačují, že se deska povedla. A především že ji lidi poslouchají a přijdou kvůli ní na koncert.

Kam nejdál se zatím album ve světě dostalo? A co recenze v zahraničním odborném tisku?
To opravdu nevím, protože to nesleduji, dali jsme nahrávky na některé mezinárodní sociální sítě.

To CD dobře zní. Čím to je, je důležité najít správné lidi, nebo na to mít „jen" dost peněz?
To je otázka produkce, studia, kvalitního materiálu, nápadů, přípravy muzikantů, dobrých uší v dobře hrajícím studiu. V našem případě to bylo studio 3 Bees a jeho zvukaři, producent Adam Lanči a celá kapela, která do toho dala vše, co uměla.
Dost peněz to sice stálo, ale jen proto, že jsme něco na začátku zanedbali (odchod a výměna klávesového hráče, hlasová indispozice), bylo toho dost, pak se to dotahovalo.

Kdysi prý platilo, že Polsko je země reggae zaslíbená. Je to tak? A co Švihadlo a zahraničí?
Nejsem si jist. Polsko je velká země s větším hudebním trhem, ale řekněme si upřímně: „Které polské reggae kapely známe a kolik jich hraje u nás?" Moc o sobě nevíme a prosadit se v zahraničí dá hodně práce. V devadesátých letech jsme projeli kus Evropy, byli jsme i v Číně. Ale evropský hudební trh je přesycený, je těžké se někam dostat. Je to spíš otázka pro management.

Překládáte své jméno do angličtiny i dalších jazyků, či ho lidem nemusíte vysvětlovat?
Když se někdo zeptá, přeložíme do angličtiny: Skipping Rope a je to. Je to naše tradiční značka, proč ji měnit?

Sport a pocení se?

Jméno Švihadlo, sport a pocení, mi s reggae nejde dohromady…
Název vznikl hned na začátku vzniku kapely v Mladé Boleslavi a do těchto souvislostí jsme to nikdy nedávali.

Je náhoda, že když přijde na albu řeč na politiku, je to zrovna v jazyce anglickém?
Není to náhoda. Záleží na osobě textaře. Vincent Richards je spíš politik. Narodil se v jiných podmínkách, víc, citlivěji vnímá rasismus a vše okolo lidských práv, násilí, nespravedlnost, diskriminaci. Reflektuje v textech aktuální věci, které se dějí ve světě, na Jamajce i u nás. Proto tam politika a hlavně ta špatná patří. Proto se jí ve svých textech víc dotýká.

Jak to on sám komentuje, když se o politice v textech bavíte?
Někdy říká, že reggae by mělo být jako noviny, mluvit o aktuálních problémech. My Češi se za politické texty tak trochu stydíme. Prostě nám to nejde přes pusu. Toto pravidlo ale porušují například někteří rapeři a punkeři.

Váš kytarista a zpěvák Petr Šturma je v tom jiný, že?
To ano, on je naopak víc básník, zobecňuje určité základní lidské pocity, nálady a touhy a o nich píše texty. Takže snad je to ve výsledku v rovnováze.

A je Vincentova písnička „Politicians" na novém albu Švihadla tím nejextrémnějším? Řekněme nejbojovnějším?
To je dost stará písnička v novém aranžmá. Rozhodli jsme se ji zařadit na desku, protože nás politická situace u nás dlouhodobě hodně štve. A ten text se hodí na každou dobu a každou politickou garnituru, která nemá vizi, vládne špatně a proti lidem.

Reggae Area 2012, letiště Úžín, Ústí

PÁTEK 17. SRPNA
18.00 - 19.30 Mr. Rolll - Afarastafa - MessenJah
20.00 ŠVIHADLO
22.00 Pub Animals
23.45 HEband
01.00 Aneboafro

SOBOTA 18. SRPNA
12.00 Simit Tadinda Susamli
13.15 Vysmátej kouř
14.20 Michal Šeps & Zimmerfrei /for Almighty/
15.30 Los Chuperos
17.00 San Dal
18.30 Noiz of Zion
20.00 BABALET
22.00 ExT Band
23.30 Abraka Dub
01.00 Confessions roots

NEDĚLE 19. SRPNA
11.00 Duell & Lion
12.15 Orly w blotie europy
14.00 Yo Yo Band