Vidět/nevidět 5. července na Rock for People legendu rocku Faith No More (USA)?! A Skrillexe? Jedeme! V autě duní hity Faith NM, hvězdy 3. dne festivalu. V areálu jsme asi v 15.00, hrají tu bubeníci ve žlutém. Fajn rytmy. Tři hodiny nato táhnou areálem obrovského anděla. Zase buší.

Po show The Feud (UK), měkčí kytarovky, kluci rozdávají autogramy, nabízejí pálená CD, 4 písně za 150 Kč. Radši beru rodině trika RfP, pro sebe i Faith No More, originál od kapely. Molotov Jukebox (Londýn) baví velký stan. Zpěvačka v plavkách s akordeonem, housle, trubka, basa, bicí, kytara, kovbojský punk i ska. Příjemná šlapající parta, živě lepší než v klipech na YouTube. Fakt.

První nářez dne? The Computers (UK), velká scéna. Všichni v bílém, jen kytarista zpěvák ve finále čistý není. Punk hc rokenrol hrají svěže, vokalista i křičí. Jde vstříc nadšenému publiku, plave na rukou davu. Ochranka nejásá, vždyť hlídá jeho bezpečí. On zpívá v davu, show už končí. Zpěvák zůstává mezi lidmi, fotí se s nimi. Skočí na záda fanouškovi, míří spolu k pódiu.

Odpadají drsní Refused, zklamalo letadlo. „Vystoupí v 01.00," hlásí moderátor. Mizím na atrakci dne, irsky punkové Flogging Molly (USA). Obrýlený starší zpěvák, okolo parta (harmonika, housle, píšťala + bigbít), která úžasně hraje jak Pogues stejného žánru i naturelu kdysi. Dav jásá, skáče, baví se, zpívá s nimi. Ty melodie! Radost, zážitek!

Odzívám hvězdičku Selah Sue (BE), stíhám kus Lenky Dusilové s kapelou, jdu na The Kooks (UK), prý senzaci. Dostat se k pódiu nelze, dost fanynek se chystá, šplhají za krky klukům. Pak nad námi „paří", zní hit za hitem. Ty písně mají něco do sebe, jen by chtělo víc znát CD The Kooks. Publikum je zná! Tančí. Tak ve dvou třetinách show se trhá plachta na pódiu. „Hrozně chci čůrat. Ale teď, když hrajou?" zoufá si drobná dívka za mnou. „Než na WC dojdeš, je tu déšť," ukazuji na urvanou plachtu.

„Blíží se strašnej Mordor. Běžte od pódia, ať na vás nic nespadne," varuje spíkr. Úprk. Pivní stany plné, promočen jdu pod blízký mostek. Je tu narváno, i sem prší. Dav hučí Vysoký jalovec a Skončili jsme jasná zpráva. SMS mě zve do sucha, do auta, cest la vie Faith No More! Ano, už nezahrají. Jedeme domů. Rádio hlásí: „Festival pokračuje." No a?! Ale ne, jasně že nás to mrzí.

Nakonec i DJ Skrillex hrál.

GLOSA RADKA STRNADA: Když si i Pánbůh vybírá dovolenou

Boží nadělení, Boží dopuštění, Boží trest. Věru je toho dost, co bychom někdy rádi na „toho nahoře" hodili, svedli. A on jen mlčí. Zatím…?

Ti, kteří k Němu mají blíž až fanaticky a „náhodou" zabloudili ve čtvrtek do areálu festivalu Rock for People poblíž Hradce Králové, možná byli pobouřeni tím, kolik krásných holek tam mělo vrchní díl plavek místo triček. A některé spodní díl plaveček místo sukní. Mohli by tedy blábolit cosi o tom, že větrná i vodní smršť, která večer přišla, byla „božím trestem" za tato ukazující se dívčí (ale i mužská) polonahá těla kypících radostí a zdravím. Ale to by nesměli takoví lidé jít ani na plovárny, no a na nudistické pláže by museli rovnou uvalit klatbu…

Jenže za co by pak On „trestal" ty tisíce chudáků, jimž voda vytopila sklepy, poničila auta spadanými stromy či následnými haváriemi?! Jistě i mezi nimi jsou věřící…

Vidím to spíš tak, že Pánbůh zkrátka ve čtvrtek večer nebyl doma. Užíval si někde za ty tisíce let opravdu zasloužené dovolené, vypnul mobil i počítač. A pak jen možná litoval, když zjistil, co vše se to semlelo. Bůh ví…