Hlase proslavil muzikál Šakalí léta (1993) režiséra Hřebejka. Živě z něj s akustickým triem (Olin Nejezchleba cello a Norbi Kovács kytara) hrává hity Na kolena a Jednou mi fotr povídá, které asi zazní i ve čtvrtek na hanspaulském otvíráku festivalu Benátská! Hlas s Triem to od 17.00 v libereckém Vesci rozjede, pak tu jsou Krausberry, YoYo Band a Žlutý pes.

Střekovské hudební léto na terase hradu Střekov začne bavit Hlasova parta v pátek 24. července od 20.00. Těšte se na Karlín, Aranku, Malagelo a další hity na pomezí folku, blues, latiny, rokenrolu. Jistě tu Ivan, kterého jsme tuhle viděli v Severočeském divadle v parodii „Bedřich Smetana: The Greatest Hits" od pražského ABC, zazpívá i z posledního CD „Vítr ve vlasech" (Warner Music ČR, 2014).

Dvanáct písní Ivana, poctivých 48 minut. Hlase (61), který žil od svých čtyř let na pražské Hanspaulce a na albu „jen" zpívá, doprovází Norbi Kovács (elektrické + akustické kytary, klavír, hammond, zpěv), Olin Nejezchleba (akustické i elektrické violoncello), Jiří Zelenka (bicí), František Raba (kontrabas), Vladimír Pavlíček (housle). Luxus tu nejsou zpěvačky Andrea Cejpková a Michaela Šrámková. Pěkné, pěkné…

Tak vem ji na bál

V country rockové „Pro Elišku" a la Dire Straits je hlas Ivana podmanivý. Beznadějně je zamilován do holky od vedle a Beethovenovi vzkazuje: „Tak už to zabal, zaklapni piano a vem ji na bál…"

V „Jindy" Havran od Poea říká „Víckrát ne" a zase je v tom ženská. Fajn zní kytary i cello. „…a v parku šeptá důchodce do ouška růži planý. Jó jindy bych se tomu asi smál, jindy…" Příjemná melancholie i naděje. Naděje? Jen ten Havran říká „Víckrát ne".

Podle pěkně „vodsejpající" písně „Víno a zpěv" to už skoro vypadá na monotematické album. „Víno a zpěv, a kde jsou ženy? Vrací se zpět, do mořský pěny. Aeroplán, naděje plný, řítí se tam, do stejný vlny. Zbejvá jen dlouho, dlouho spát. A ve snu zástupy jich jsou, i ta cos míval nejvíc rád, pluje tu fialovou tmou…"

Něžná je „Pod čepicí" opět o naději a lásce… „Tenhle pocit znám… já tady nechci zůstat sám. Na stejný rozvrzaný židli…" Zas vyznání: „Jsi můj drahokam, ve světle půlnočního vlaku. Dávno nic neříkám, mluvil jsem za soumraku…" Jak to jen ten Ivan dělá?!

Ale Hlas bez hospody? „Poetická hospůdka" je radost, esence Hanspaulky. Housličky, dámy zpívají. „Vypadá to, že tě všichni znaj´. Trochu bláto a už jsi minul ráj…"

I nostalgická „O nás dvou", lehký country rock, má atmosféru. „Snad jsme byli oba trochu slepí a chtěli bílej barák s garáží. Vzpomínám a už jsem jenom stínem, nad hlavou mi ráno ptáci řvou, potácím se, vyrážím klín klínem, to je tak všechno o nás dvou." A když Ivan zpívá „Praha je ráj," věřte mu. Ví to. Žije v ní.

Abych neměl strach

„Vyprávěj mi, abych neměl v noci strach, vyprávěj mi o mluvících rybičkách, kde se pase modrej kůň, že drak není zlej," už se na nás zas valí ta poezie. Vyznání je i odvázaný song „Jako modelka"; „Jsi jako modelka Mikoláše Alše, Alfonse Muchy, Emila Filly."

Vyznání své čtvrti? Píseň „Dávné city z Hanspaul City". A naději dá song „Na barevný šňůře". „Na barevný šňůře, nebo na kšandách, oběsit se můžeš, o to nemám strach. Ale není ten den, dneska není ten den, zase bude líp," slyšíme tu. Tak díky moc, Ivane Hlase.