Učení Martina Luthera se začalo šířit přes česko-saskou hranici velmi rychle poté, co reformátor přitloukl na vrata zámeckého kostela ve Wittenberku svých 95 tezí o odpustcích. Jeho učení, k němuž se přihlásila i část českých utrakvistů, nevratně změnilo náboženskou a duchovní tvář Evropy. Velmi záhy se Lutherovo učení začalo objevovat i v širší oblasti Labského údolí.

Řeka Labe byla důležitou komunikační tepnou. Z hlediska obchodního na ní bylo založeno bohatství nejen měst Litoměřic, Ústí nad Labem a Děčína, ale i šlechtických rodů se statky v jejím okolí. Právě zde se na konci středověku začaly usazovat šlechtické rody, jejichž domovina byla za zemskou hranicí v Sasku a Míšeňsku. Přicházely s nadějí na prosperitu, z rodinných, majetkových či jiných důvodů.

Nejvýrazněji se do dějin Ústecka a Děčínska v 16. století zapsali pánové ze Salhausenu a pánové z Bűnau. Právě na jejich statky přišli velmi záhy luterští kazatelé. První se objevil v roce 1518 v rezidenci Salhausenů v Benešově nad Ploučnicí a brzy se pak nová víra rozšířila do nedalekého Děčína.
Ač se tyto rody po Bílé hoře navrátily z náboženských důvodů zpět do Saska, jejich stopy jsou dodnes viditelné.

Luterská víra dala podobu unikátně dochovaným kostelům sv. Floriána v Krásném Březně, sv. Jakuba Většího ve Svádově či sv. Václava ve Valtířově. Zde lze obdivovat krom autenticky zachované architektury i výzdobu oltářů, kazatelen, křtitelnic či epitafů, která je inspirovaná věroukou Martina Luthera o ospravedlnění člověka pouhou vírou nikoli skutky.