V den výročí zahájení první světové války zazněla při jeho znovuodhalení a posvěcení slavnostní salva, o kterou se postarali vojáci v dobových kostýmech. Lidé, kteří se o jeho obnovu zasloužili, dostali od ministerstva obrany záslužné medaile.

Oproti jiným pomníkům 
v podobně velkých městech je ten podmokelský výrazně skromnější. Uprostřed kašny stojí žena plačící nad mrtvými vojáky, kteří jsou částečně zahrnutí v zemi. Po obvodu kašny jsou pak jména obyvatel Podmokel padlých v první světové válce.

O možném pomníku se začalo mluvit hned po skončení první světové války. To ale ještě nebyla příliš příhodná doba. Navíc jeho vznik provázely rozpory nad jeho podobou, protože mnohým se zdál příliš skromný. Později pak zasáhla hospodářská krize. Nedostatek peněz vedl ke snižování nákladů. Podle historika Petra Jozy se nejvíce, devatenáct tisíc korun, uspořilo tím, že místo měděných písmen ve jménech padlých byla použita písmena sekaná do kamene.

Po mnoha letech debat, které provázely mezistranické spory i spory mezi německými a českými zastupiteli, byl nakonec vybrán pomník Fritze Tampeho s názvem Květ smrti.

„Tváře vojáků symbolizovaly různé druhy lidí, kteří se nevrátili z války. Jeden byl více oduševnělý, další byl starý muž posledního odvodního ročníku, pak jeden z nejmladších odvedenců, vedle něj voják z povolání a nakonec tvář příslušníka Landsturmu poznamenaná celoživotní těžkou prací," popisuje historik Petr Joza.

Trvalo ještě další dva roky, než se podařilo pomník postavit. Stejně jako nyní, tak i tehdy bylo problematické sehnat všechna jména padlých. Mnozí pozůstalí se totiž přihlásili až poté, kdy bylo více než 350 jmen padlých na deskách vytesáno. Nyní jich na pomníku je 364. A to nejen německých, mezi padlými byla také řada Čechů.

„Je dobře vidět, že se za ty dlouhé roky vlastně příliš nezměnilo. Stále jsou třenice v městských zastupitelstvech. A stále věci trvají dlouho," říká předseda děčínsko-podmokelského spolku Otto Chmelík.

Právě spolek byl iniciátorem opravy pomníku, o jehož existenci valná část obyvatel Děčína neměla tušení. Postupně se podařilo do oprav zapojit i radnici, která získala významnou dotaci na opravu pomníku od ministerstva obrany.

To při slavnostním znovuodhalení a posvěcení pomníku předalo třem lidem, kteří se nejvíce zasloužili o obnovu pomníku, medaile za zásluhy. Kromě Jozy a Chmelíka to byl také restaurátor Vít Mudruňka. Ten v současné době pracuje na restaurování soch na Národním muzeu v Praze.

„Vždy potěší, když si někdo všimne dobře odvedené práce. Já mám hlavně dobrý pocit z toho, že ta rekonstrukce byla profesionálně provedena. Velký kus práce odvedl Petr Joza při pátrání v archivech, protože jsme měli k dispozici jen velmi málo podkladů," říká Chmelík. Ten chápe obnovu pomníku padlým vojákům jako drobný příspěvek k obnově Podmokel.

Před Děčínsko-podmokel-skou vlastivědnou společností a magistrátem nyní stojí další úkol, neporovnatelně složitější.

„Rádi bychom obnovili kašnu na Masarykově náměstí. Ale k té je ještě méně podkladů než k pomníku v Podmoklech. Chybí nákresy, případně formy. Pokud bychom je měli, stačilo by sochy odlít," přibližuje další plány při obnově památek 
v Děčíně Otto Chmelík.

Obnova kašny na náměstí, ke které se váže zajímavý, téměř pohádkový příběh, bude také výrazně dražší. Sochy na ní totiž byly bronzové.