První zkušenost s reality show „Česko Slovensko má talent 3" má za sebou teplická blues pop rocková kapela Blue Rocket. Osmičlenná parta, která zjara vydala CD „Modrá raketa" i live DVD, minulý týden hrála před britskou hardrockovou partou Slade v Jičíně i ve Velkém Meziříčí. Tepličtí „Rakeťáci" mají zážitků dost…

Koho napadlo jít do Talentu?
Mára (zpěv): S kapelníkem Petrem jsme seděli u něj doma na kafi, přišla jeho manželka a říká: „Proč se nepřihlásíte do Talentu? Máte vlastní české písničky, nikoho nekopírujete… Tak nás přihlásila ona. Jeli jsme nejdřív do Liberce na casting, pak do Brna a nakonec na zámek Lednice.

Chtěli jsme jít dál

Byla to „jen taková legrace"?
Franta Janačík (kytara): To ne. Do soutěže jsme šli s tím, že chceme dojít co nejdál. Chápeme, o čem to je, ale chtěli jsme zkusit své písničky, na kterých repertoár stavíme. Ukázat je širšímu publiku, než které můžeme oslovit na koncertech. Televize je mocná, pořad sledovaný… Po odvysílání jedné epizody se k nám na facebook hlásily desítky nových lidí denně.

Co z nové desky „Modrá raketa" jste na Talentu hráli?
Mára: „Co dělí nás", první song z alba. Volili jsme akustickou verzi s tím, že po postupu bychom začali fungovat naplno jako rocková kapela.

A vaše pocity? Jaké to bylo?
Petr Samek (kapelník, kytara): Když jsme dohráli, Jaro Slávik a Lucie Bílá tleskali vestoje a s nimi půlka sálu… Strávili jsme na pódiu Mahenova divadla v Brně asi čtvrt hodiny, ale Prima to sestřihla na necelé dvě minuty; takže třeba potlesk vestoje pro nás tam bohužel nebyl. Jenom to Slávikovo: „Trikrát Áno".

Místo pláče pivko

Obrečeli jste Velký třesk, před kterým jste skončili?
Petr Samek: Nic jsme neobrečeli. Když už jsme byli na lednickém zámku, prošli jsme si ho a dali si pivka. Ale byli jsme naštvaní, že nám to nenapsali rovnou, i když produkce, když nás zvala na zámek, už věděla, že jsme v soutěži skončili. Tak jsme za svý zbytečně projeli ve dvou autech skoro tisíc kilometrů, platili si nocleh. ..

Neškodilo by pokračovat…
Mára: Jít dál, určitě by to kapele pomohlo. Soutěže tohoto typu umělcům ohromně pomáhají. Když jde účastník do dalších kol, má razantní mezinárodní promo, který ho stojí jen náklady na cestu a trému před porotou.

Přesto: Byl někdo v kapele proti, abyste do Talentu vůbec šli?
Franta Janačík: Ze začátku jsme „držkovali" na kapelníka, co si to zas na nás vymyslel. Ale pár piv v hospodě to spravilo. Došlo nám, že by to mohla být příležitost, jak dát po republice vědět, že je na Teplicku kapela, která hraje autorskou rockovou tvorbu. Takovou, která roztancuje i babičky.

A výsledek?
Petr Samek: Po odvysílání dílu 28. října se má slova potvrdila. Přes facebook se s námi spojily na desítky nových fanoušků denně. V hlasování na netu o nejlepšího účastníka epizody jsme získali drtivou většinu hlasů. Polovinu od všech lidí, kteří hlasovali!

Setkali jste se na Talentu i s porotcem Jaro Slávikem, který vás v přímém přenosu chválil?
Mára: Jasně, šli jsme spolu na cigáro. Je to inteligentní chlapík, v hlavě to má srovnaný a naši hudbu má rád. Řekl nám: „Kluci, paráda. Když jsem byl loni v Americe za prací, viděl jsem tam všude kapely, jako jste vy. Jen tady to bohužel nemá posluchače…"

Slade si podupávali

Hráli jste v Česku před britskou legendou Slade. Jací jsou?
Petr Samek: Jsou to srdeční chlapíci, je na nich vidět, že projeli s rokenrolem celý svět. Nás si šli poslechnout v Jičíně i ve Velkém Meziříčí. V zákulisí si pak podupávali nohama, ukazovali nám palce, vztyčené palce. No a společnou fotku neodmítli.

V Bílině jste hráli s Nazareth a Hensleyem z Uriah Heep, to časem zevšední, ne? Jaké to bylo teď?
Marek „Mára" Lepší (zpěv): Pro nás normální. Jen jsme čekali, že Slade budou mít alespoň 1,60, ale oni měli metr padesát čtyři. Jsou mrňaví…

A kytarista Jim Lea, ten poslední, který zbyl ze začátků Slade, má slušný předkus, že?
Mára: To jo, i bubeník ho má parádní. (smích) Při každé ráně skousává, tak aby si neoddělal zuby, vymysleli mu zvláštní chránič, jako mají boxeři. Dost srandovní to je, vypadal s ním jako kůň.

I vy jste, Máro, na melodickém hard rocku Slade vyrůstal?
Mára: Jasně. Mě k té muzice přivedl o sedm let starší brácha. Poslouchali jsme tenkrát Beatles, Slade, Sweet…

Slzy v očích

To by mě zajímalo, co s vámi ta hudba dělala teď, po tolika letech?
Mára: Já tam jen tak stál a zalily se mi oči. Přesně jsem si vzpomněl na moment, kdy jsme s bráchou Danem poslouchali tu kazetu. A máma na to, že na koncert nemůžeme, že hrajou za hranicemi, kam se nesmí. No a ta vzpomínka mě teď dojala…

Máte v kapele hned dvě zpěvačky. Je to tak dobře?
Mára: Já vím, že jsou ženský v kapele neštěstí. Ale pro nás ne. Chceme, aby se měl každý na našem koncertě na co dívat. Takže fanynky koukají na kytaristy a jejich kluci na naše zpěvačky. A všichni jsme spokojení. (smích)