Michal Malátný z Chinaski je s Libercem spojený nejen hudebně. Po absolvování DAMU zde hrál také v Divadle F. X. Šaldy. V rozhovoru povídal o aktuální desce Rockfield, Benátské, koncertech i zadních stránkách sešitů ze základní školy.

Chinaski můžeme vidět na severu ještě na konci měsíce, v sobotu 29. srpna na festivalu Hrady.cz na Bezdězu. Hrají od 21 hodin.

Loňský koncert na Benátské se od letošního poměrně lišil. Loni ještě nebyla na světě vaše deska Rockfield a zatím jste z ní dávali fanouškům ochutnat. Letos už ji mají hodně pod kůží. Taky se mi líbilo, že jste loňský koncert zahájil v publiku procházením mezi fanoušky.

Jo, jak jsme začínali vpředu. No loni už je pro mě strašně dávno. Od té doby uplynulo hodně koncertů. Vůbec mi nedošlo, že jsme loni ještě nehráli nové písničky. Bylo to jinačí. Jsme o rok starší. Všechno je jinak.

Na Benátské hrajete už poněkolikáté, líbí se vám tento festival?

Benátskou mám strašně rád. Pro mě to byla ale Malá Skála. Pamatujeme si tento festival skoro úplně od začátku. Ještě když se tam hrálo na volejbalovém hřišti. Všichni posluchači se tam vešli. Ještě nebylo pódium. Stál jsem čelem k lidem a oni stáli těsně přede mnou. Pak se to tam rozrostlo do mega obrovských rozměrů, že už to tam dál nemohlo pokračovat.

Ta atmosféra byla jiná, rozumím…

To údolí… Ty skály, řeka, splav. Nejdřív fesťák probíhal u splavu. Já mám Benátskou noc zařazenou jako svůj nejmilovanější festival. Prostě tady už nejsme tam. Když jsme naposledy hráli na Malé Skále a bylo tam dvacet tisíc lidí, tak jsem pochopil, že už to musí jít pryč. Když jsme poprvé hráli před dvěma lety tady ve Vesci, tak mě to na poprvé nadchlo. Konečně se lidi vejdou, a bylo to bezvadné. Ale dnes to tu vnímám jen jako louku.

Váš loňský koncert jsem vnímala jako přelomový. Takový návrat.

Je pravda, že jsme měli dobře rozjeté jaro, které začalo majálesama. Loni to pro nás bylo návratové.

Na podzimním a jarním turné jste představovali desku. Hráli jste ji snad celou. Viděla jsem vás v Liberci někdy v březnu.

Máme devět desek a nikdy jsme si netroufli zahrát celé album na koncertě. Celé turné to fungovalo. Lidi to znali. Samozřejmě že na to nereagují jako na něco, co znají deset let, ale cítil jsem, že to funguje. Nebyl to problém.

Když deska vyšla, v rozhovorech a recenzích se objevoval přívlastek „přelomová". Berete ji tak i teď po tři čtvrtě roce?

Já nevím, jestli jako přelom. Mám velkou radost, že se nám povedla. V mých uších je dobrá a jsem s ní spokojený. Všechny ty písničky hraji s chutí. Od nás už nikdo nic nečeká. Máme dokonce desku Není na co čekat. Ta úplně prolétla. Minule jsem si ji po koncertě po cestě domů autem poslechl a normálně jsem pochopil, že prolétla právem. Nebyla dobrá.

O to víc třeba pak vynikla tato.

Ano, o to víc jsem spokojený. Myslím, že je to i tou zahraniční produkcí.

Takže je to i spoluprací s Gregem Haverem?

Vyzkoušeli jsme si s ním spolupráci na dvou písničkách, které vyšly na bestoffce Hlavolam a Stížnost. To fungovalo parádně. Pak jsme ho ukecali, aby s námi udělal celou desku. Odvezl si nás do Anglie, na čtrnáct dní nás zavřel na statek. Tam nás mučil a ždímal, až z nás vyždímal to nejlepší. Podle mě to zabalil do toho správného zvukového kabátu. Netuší nic o české hudební scéně. Nemá předsudky. V podstatě řešil jen rytmus, harmonie, melodie a slova. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je výhoda nebo nevýhoda, že neví, o čem zpívám. Texty jsme mu samozřejmě přeložili, věděl o čem jsou. Poetiku a rýmy asi moc nevynikly. Věděl, co je legrace, co je o lásce nebo o chlastu.Věděl téma a zabalil to do správného zvuku. Z těch písniček vytáhl to nejlepší a nejdůležitější, co tam má být. Tyhle jednoduché věci umí dobrý producent.

Nejznámější hity kapely Chinaski Stížnost, Hlavolam, Punčocháče, Paralela, Vakuum, Vrchlabí, 1970, Tabáček, Bubeneč, Stejně jako já, Klára, Každý ráno, Můj svět, Kapela, Kutil, 1. signální, Víno, Drobná paralela, Vedoucí, Dlouhej kouř, Láskopad, Duše z gumy, Narozeniny.

A jakou technologií se deska nahrávala? Asi ne analogově?

Rovnou do digitálního převodníku. Nahrávali jsme přes mikrofony, které má BBC patentované z roku 1952. Nebylo to do pásu. Studia dnes moc neudrží pás. Některá ho sice mají, ale jde spíš jen o efekt. Jednu naši desku v Sonu jsme točili do pásu, ale pak se to stejně zase nahraje do počítače. Dnes je to úplně jedno. Technologicky to studio bylo standardní, ale mělo dobré mikrofony. A taky tam bylo piano, na které hrál Freddie Mercury. Ve studiu Rockfield nahrál Bohemian Rhapsody.

V době začátků jste hodně hráli s libereckou kapelou Těla. Snad jste jim prý i jednou předskakovali.

My jsme se skupinou Těla odehráli podle mě desítky koncertů právě na Malé Skále, v Goletu (pozn. red. dnes Bunkr), v Ohrazenicích… Jeden čas jsme spolu strašlivě kamarádili.

Dokonce jste jim křtil desku 2012 v jabloneckém Eurocentru.

Ano. Z Těl tam byl jen Luboš a měl k sobě krásnej velkej orchestr, který hrál úplně super. Nebyly to ale ty starý Těla, co znám z Malé Skály. Střídali jsme se. Jednou první my, jednou první oni.

Kolik dní strávíte na turné?

Jak který rok. Tenhle je těsně za půlkou a je docela dobrý. Náš cíl je hrát padesát koncertů ročně.

Máte vůbec menší koncerty v klubech?

No jasně. Jedeme do klubu pro 200 lidí a hrajeme od pravěku. První písnička, kterou zahrajeme, je úplně první skladba, kterou tahle kapela natočila na desku. Pak jdeme historií a hrajeme dvě třetiny písniček, které v rádiu neuslyšíte, a jsou to písně, které máme rádi a něco pro nás v historii znamenaly.

Dnes se hodně rozmohlo vybírání peněz na desky od fanoušků na různých portálech typu HitHit.cz. Neuvažovali jste o něčem takovém?

My jsme od roku 1999 do 2013 u největší nahrávací společnosti, která je na planetě. Natočili jsme u nich šest desek k absolutní spokojenosti obou stran. Tu poslední Rockfield jsme nahráli u malé a dost progresivní firmy a oni nás dostali do té Anglie. Byl to jejich nápad a zaplatili to.

Crowdfunding jsme zatím nevyužili, protože ho nepotřebujeme. Kdyby mě napadlo vydat sólovou desku, tak bych to třeba udělal tímto způsobem. Zkusil bych si, jestli lidé chtějí slyšet moje písničky, které mám doma v počítači a nehodí se pro kapelu. Mám jich tam mraky. Jsou takové, že kdybych je nezpíval já, tak by se třeba ani nelíbily… nevím.

Někdy mám z vašich textů pocit, že nejste moc spokojený. Chcete se přiblížit posluchačům, nebo jsou přímo váš výjev?

Na základní škole od šesté třídy jsem na každé poslední straně školního sešitu měl napsáno: „I Can't Get No Satisfaction". Pochopil jsem, že je to moje heslo. Nemůžu být nikdy spokojený. Když je člověk spokojený, tak jde dolů. Vy jste začala otázku, že nejsem spokojený. Asi ne. Už od základní školy to tam mám napsaný. Aby život za něco stál, tak se musí člověk pořád o něco snažit.

V jedné písničce zpíváte, že nejlepší věci jsou zadarmo. Jaké to pro vás jsou?

Já jsem tenhle text nenapsal. Ale je to pravda. Úplně nejlepší věc na světě je mít děti a to rozmnožení je zadarmo. K tomu nepotřebujete žádné peníze.

Zvládáte hraní v pohodě s dětmi?

Jak jsem říkal. Chtěl bych, abychom s kapelou hráli padesátkrát ročně. To je přesně takové to ideální tempo. Stihnu se zregenerovat, užít si rodinu, stihnu i něco vytvářet a odehrát si tři koncerty týdně.

Michal Malátný

Michal Novotný alias Malátný se narodil 30. června 1970 v Jičíně. Ve čtrnácti letech začal hrát divadlo se souborem Baret S v Jičíně. Byl nejmenší ze všech a dostal přezdívku Žibusík, což bylo podle postavy chlapečka z knihy Knoflíková válka.

Vystudoval činoherní herectví (DAMU), jeho velkou láskou je loutkové divadlo. V roce 1994 nastoupil do angažmá Východočeského divadla v Pardubicích. V tu dobu zde již pracovali v souboru tři Novotní, a tak si vybírá pseudonym Malátný. Byla to v podstatě recese.

Ve stejném roce vzniká kapela Chinaski, název je podle hlavní postavy z románů amerického spisovatele Ch. Bukowského. Michal v kapele zpívá, hraje na kytaru a skládá texty. V současné době Chinaski patří k nejoblíbenějším českým kapelám. Ve svých mladších letech hrál v kapelách Pain Inc., Motherfuckers, Balička a nejznámější je skupina Starý hadry, která dala základ Chinaski.

Před filmovou kameru se dostává v roce 1996 při natáčení filmu MŇÁGA HAPPY END, zde hraje pouze malinkou roličku hudebníka. V roce 2007 dostává hlavní roli v komedii CHYŤTE DOKTORA, ve kterém vytvořil roli gynekologa, který se dostává do milostného trojúhelníku.

Ve volném čase si rád zahraje hokej nebo si jde zaběhat do přírody. Jeho nejoblíbenější jídlo jsou špenátové těstoviny zapékané s tuňákem a kukuřicí, k tomu si dá bílé víno a pustí si jeden ze svých oblíbených filmů: Fanny a Alexandr, Páni kluci, Zvětšenina, a nebo si přečte sonet od W. Shakespeara.

Zdroj: ČSFD.cz