Šéfka Radiožurnálu Tachecí padla. Tak zněl titulek, který jsem ve středu večer přečetl na www.decinsky.denik.cz. „Důvodem byl narůstající nesoulad ve vnitřní komunikaci,“ vysvětlil odvolání mluvčí Českého rozhlasu René Zavoral. A Tachecí? Odjela na dovolenou. Dominikánská republika. Kdybych mohl, jel bych za ní. A nejenom proto, že Dominikánská republika je země, kde jsem nikdy nebyl a rád bych jednou byl, nejenom proto, že si několikrát denně říkám jak by to bylo krásné odjet na dovolenou a nabrat zase síly, ale především proto, abych jí složil hold. Rádio poslouchám jen v autě. A když už, tak jedině Radiožurnál. Už sedm let. Nejsem a nebyl jsem sice jejich cílová skupina, alespoň to prokazovaly zveřejněné statistiky, mně ta kombinace informace, mluveného slova na úrovni a hudby ale vyhovovala. Přesto jsem jmenování Báry Tachecí do čela této stanice přivítal. Radiožurnál změnu potřeboval. Stagnoval. Přešlapoval na místě. A protože za ty roky se z něj stal pořádný kolos, chtělo to silnou osobnost s vizí. Paní Tachecí jsem proto fandil. A držel palce v mediálních přestřelkách. A osobní pocit: Radiožurnál hraje a informuje od prvního ledna lépe. Tohle všechno bych rád Báře Tachecí řekl na pobřeží Dominikánské republiky. Ale když ony ty letenky jsou tak drahé. Zůstávám proto v Děčíně a pečlivě sleduji, či spíše poslouchám další vývoj.