Na led by se tak varnsdorfští hokejisté mohli dostat v průběhu léta. „Doufám, že další ročník bude bez problémů. Na druhou stranu tomu ale moc nevěřím. Tenhle nepříznivý stav může trvat ještě hodně dlouho,“ přiznal Petr Bali Šoltés, hokejista Varnsdorfu.

Petře, v sezoně jste stihli odehrát čtyři zápasy. Pak přišlo přerušení a konec. Jak moc vám hokej chybí?
Je to velká škoda. Po loňské sezoně, která se kvůli vládním nařízením nedohrála, jsme se na tu letošní hodně těšili a měli velké ambice. Začali jsme letní přípravou, která byla založena na kruhových trénincích. Trenér Radek Hron nám kruhové tréninky skládal ze cviků, které nejprve vyzkoušel na sobě, a tak byly velmi výživné (smích). Letní přípravu jsme zakončili soustředěním v Litoměřicích, kde jsme posilovali a měli dvoufázové tréninky na ledě. Do sezóny jsme tak vstupovali s pocitem dobře odvedené práce. No a po pár zápasech bylo po všem. Všichni jsme byli zklamaní, že naše úsilí a čas věnovaný přípravě byl nakonec k ničemu. Hokej je pro mě hlavně zábava a odreagování. Při zápase zapomenete na každodenní problémy a najednou je pro vás priorita získat puk, ubránit bránu, vyhrát. Nejvíce mi chybí spoluhráči, sranda v kabině, dřina při trénincích a adrenalin při zápasech.

Věříte, že další ročník proběhne bez problémů?
Doufám v to, ale bohužel tomu moc nevěřím. K tématu covid se nechci vyjadřovat. Když ale vidím aktuální situaci s očkováním a údajnými mutacemi viru, uvědomuji si, že tento nepříznivý stav může trvat ještě dlouho.

Pojďme přímo k vám. Kde a kdy jste začal s hokejem?
S hokejem jsem začal v šesti letech díky svému otci, který hrál taky hokej. Od malička jsem se chodil koukat na jejich zápasy a obdivoval je. Bydleli jsme asi 100 metrů od zimního stadionu, tak jsem tam byl dost často. V hokeji jsem žádných zajímavých výsledků nedosáhl. Kromě hokeje jsem se pár let věnoval triatlonu.

A jak se vám dařilo v této sportovní disciplíně?
Byl jsem několikrát mistr libereckého kraje a účastnil se závodů Českého poháru a mistrovství republiky. Mojí ,,sportovní kariéru“ ovšem doprovázela velká spousta zranění. Zjistil jsem, že se sportem nemůžu a ani nechci živit. Nadějí na lepší zítřky tak bylo dobré vzdělání. Proto jsem všechno své úsilí vložil do studií. Rozhodl jsem se jít na Technickou univerzitu v Liberci, kde jsem získal červený diplom na fakultě strojní. Myslím, že vysokou školu jsem úspěšně dokončil i zásluhou sportu, konkrétně díky disciplíně, kterou jsem díky němu získal. Každá složená zkouška byla takový vyhraný zápas, popřípadě závod (úsměv). Když jsem se po vysoké škole vrátil do Varnsdorfu, tak mě oslovil pan Hambálek, že skládá nový A-team. Od té doby opět hraji hokej ve Varnsdorfu.

Hokej jste tedy hrál jenom ve Varnsdorfu?
Začal jsem ve Varnsdorfu, kde jsem odehrál prvních pár sezon. Poté jsem s několika spoluhráči přestoupil do České Lípy.

Je pro vás náročné skloubit amatérský hokej společně s osobním a pracovním životem?
Pro mě to není nějak zvlášť náročné. Pracuji jako projektant ve vývojové konstrukci v TOS Varnsdorf. Moje práce není fyzicky náročná, takže namáhám hlavně hlavu. Právě proto se po práci těším na fyzickou aktivitu. Tréninky jsme měli jen dvakrát týdně, navíc ve večerních hodinách. Mimo místních s námi hrají kluci s Děčína, kteří by dřívější tréninky nestihli. Zápasy jsme měli většinou jednou týdně a to o víkendu.

Jaká je podle vás úroveň krajské ligy?
Jelikož jsem hrál jen krajskou ligu na Liberecku, tak to nemůžu s ostatními kraji, popřípadě vyššími ligami porovnat. Můžu ale porovnat úroveň ligy, když jsme v ní před šesti lety začínali. Myslím, že úroveň šla hodně nahoru. V krajské lize hraje sousta hráčů, kteří mají zkušenosti s první nebo druhou ligou. Podle mě se zvedla i úroveň našeho týmu. Hlavně díky našemu trenérovi, se kterým přišli i noví a výborní hráči. Například Martin Kvaček, Karel Horák, Tom Arnold, Petr Kácha a další. V prvních sezónách naše zápasy většinou skončili vysokou prohrou. V posledních dvou letech jsme odehráli většinou vyrovnaná utkání. Jak říkají místní hokejový experti , už se na to dá občas dívat.

Hokejové podmínky ve Varnsdorfu nejsou vůbec špatné. Souhlasíte?
Myslím, že podmínky máme výborné. Občas vyfasujeme nějakou tu hokejku, popřípadě jinou část výstroje. Komu nestačí společné tréninky, tak má možnost chodit na ranní ledy a přidat si. Full servis při zápasech nám skvěle zajišťuje náš kustod pan Oplt. Na tuto sezonu nám postavili novou šatnu, ve které jsme se bohužel moc nezabydleli.

Máte ještě hokejové cíle?
Žádný hokejový cíl nemám. Mým cílem je udržovat se fit a zdráv, abych se mohl hokejem ještě pár sezón bavit. Přece jen už v našem týmu patřím k těm starším.

Aktuální doba je plná zákazů, opatření, omezování pohybu. Jak to zvládáte?
Když pominu zrušení hokeje, tak mě zatím aktuální situace nijak zvlášť neomezuje. Do práce chodím normálně. Ve volném čase se věnuji rekonstrukci rodinného domu, přítelkyni a svému psovi. Jelikož mám více času, našel jsem zálibu ve sportovní kynologii. S psem cvičíme poslušnost, obrany, stopy a zatím nám to celkem jde (úsměv).

Velký problém je sportování dětí. Projevit se může hlavně v budoucnu.
Celkově vidím situaci distanční výuky dětí a zákazu sportování jako velký problém. Přítelkyně pracuje jako učitelka na základní škole a já pár hodin týdně pracuji jako externí učitel na střední průmyslové škole. Děti díky této situaci ztrácí sociální kontakt, motivaci učit se, pracovní režim, a to nemluvím o kvalitě výuky. Ne všechny děti mají doma dobré podmínky k výuce. Ať už podporu od rodiny, klid na výuku, správné vybavení ve formě osvětlení, židle, stůl nebo počítač. Nejsou schopni se plnohodnotně soustředit a pracovat několik hodin denně na takové úrovni, jako kdyby byly přímo ve škole. Myslím, že díky tomu vzniknou ještě větší rozdíly ve znalostech mezi jednotlivými dětmi. Co se týče zákazu sportování, tak nyní děti nemají možnost se po nudné výuce vyřádit, správně rozvíjet svůj pohyb, socializovat se. To určitě neprospívá jejích celkovému zdraví a správnému vývoji.