Loňská sezóna jim sedla. Děčínské hokejistky slavily postup na druhém místě. V novém ročníku přišly se zajímavou myšlenkou. Medvědice nafotily kalendář, který nakonec spojily s charitou. „Některé holky z toho měly radost. Některým se moc nechtělo. Prý se nerady fotí,“ usmívala se kapitánka Veronika Kučírková Kroftová. Ta je „matkou“ celého nápadu, navíc byla při focení za objektivem.

Veroniko, kde vůbec vznikl nápad nafotit kalendář?
Nápad s kalendářem jsem nosila v hlavě téměř tři roky. Často se setkáváme s velmi překvapenými reakcemi, když o sobě prozradíme, že hrajeme hokej. Ale ty přece vůbec nevypadáš jako hokejistka. Tohle nám hodně lidí připomíná. Ale jak tedy vypadá taková hokejistka? (smích) Takže jsme jednak chtěly ukázat, jak vlastně vypadají hokejistky, dále jsme chtěly udělat radost nejen našim příznivcům, ale i samy sobě.

Kde se dá kalendář koupit?Kalendáře jsou ke koupi během přestávek při zápasech hokejového A mužstva a při zápasech žen, nebo ve vybraných prodejních místech. Těmi jsou Bauershop na zimním stadionu, AS látky na ulici Prokopa Holého, Free Caffe v Pivovaru. Prodejní cena je 300 Kč a na nemocného Honzíka jde 100 korun z každého prodaného kusu.

Přesto se všechno muselo ještě posunout.
Na konci předloňské sezóny jsem se na lyžích zranila, takže kalendář byl odsunut a tři čtvrtě roku jsem si dávala dohromady koleno. Loňská sezóna se nám vydařila, skončily jsme na druhém místě a postoupily do první ligy. A když už jsem opět válčila na ledě, přišel konečně na řadu i kalendář.

Šly do focení všechny hráčky? Nebo se nějaká styděla?
Ano, fotily se všechny hráčky, které se v loňské sezóně zapojily do hry a tréninků. Celkem to je 26 dívek a žen. Některé to braly radostně a některým se, pravda, moc nechtělo, protože se prý nerady fotí (smích).

close Veronika Kroftová s kalendářem. info Zdroj: Deník / Zeman Jaroslav zoom_in

Jak vůbec probíhalo focení. Nebyl někdo nervózní?
Asi vyloženě nervózní nebyl nikdo. Paradoxně asi já, aby se vše stihlo do našeho prvního domácího zápasu, kdy se měl kalendář křtít (smích). První focení proběhlo už v únoru, protože těsně po sezóně odlétala Martina Zavadilová na Nový Zéland. Všechny ostatní fotky vznikly v srpnu, v mezidobí proběhla letní příprava a já si nachystala grafiku, rozmyslely jsme si, kdo se s kým bude fotit.

Využily jste prostory zimního stadionu?
Samotné focení probíhalo částečně v naší šatně na zimním stadionu a částečně v mém ateliéru. Vždy se sešla jedna až dvě skupinky podle měsíců, u některých jsem měla předem vymyšleno, jak má fotka vypadat. Ne vždy to šlo realizovat, některá děvčata přišla s vlastním nápadem a někdy jsme prostě improvizovaly (smích). Chvilkami to byla velká legrace a jindy zase dřina. Ale pro spousty z nás nová zkušenost.

Co přesně měly konečné fotky vyjadřovat?
Hlavní černobílé fotky jsou doplněny barevnými reportážními fotkami ze zápasů. Chtěly jsme ukázat ženskost a pokud to bylo jen trochu možné, i naše osobnosti. Trochu navnadit, ale zachovat tajemství, nepopírat hokej, ale navíc jsme musely respektovat to, že nemalá část našeho týmu je mladší osmnácti let (smích).

Prodejem podporujete Honzíka Jakeše, který bojuje s leukémií. Kolik peněz byste rády vybraly?
My jsme se o Honzíkově nemoci dověděly až ve chvíli, kdy byl projekt kalendář už nezadržitelně rozjetý. Ale to, že se o výdělek s Honzíkem podělíme, byla okamžitě a jednohlasně přijatá věc. A nejde nám ani tak o nějakou konkrétní částku. Samozřejmě, čím víc peněz získáme, tím lépe. Jde ale hlavně o podporu, pocit sounáležitosti. Jednak s členem klubu, jehož jsme i my součástí, ale hlavně s dítětem jako takovým, které miluje stejný sport jako my. Chceme, aby Honzík věděl a cítil, že nám jeho osud není lhostejný.

Kde si můžeme kalendář koupit?
Naše kalendáře jsou ke koupi, buď během přestávek při zápasech hokejového A mužstva a samozřejmě při našich zápasech, nebo ve vybraných prodejních místech. Těmi jsou Bauershop na zimním stadionu, AS látky na ulici Prokopa Holého, Free Caffe v Pivovaru. Navíc díky vstřícnosti firmy Korselt & Rychnovský můžeme stále dotiskovat, takže se opravdu dostane na každého zájemce o kalendář (smích). Prodejní cena je 300 Kč a na Honzíka jde celá stokoruna.

close Veronika Kroftová s kalendářem. info Zdroj: Deník / Zeman Jaroslav zoom_in Jaké byly vůbec ohlasy na vznik a podobu kalendáře?
Zatím jsou všechny ohlasy pozitivní až nadšené. Samozřejmě občas si někdo z přátel rýpne, že ty barevné fotky jsme dávat nemusely, že jsme měly ukázat víc, ale s tím jsme víceméně počítaly, když už jsme šly doslova s kůží na trh (smích).

Užila jste si i fakt, že jste focení prožila i z druhé strany objektivu?
Mám ten pohled z obou stran, fotím víceméně profesionálně, ale s holkama to bylo jiné. Byla mnohem větší zábava, můžu si dovolit úplně jiný přístup než k zákazníkům (smích). A stát před objektivem mi taky nevadí, jen by asi bylo zábavnější a jednodušší, kdyby se mě ujal jiný profík, který by měl svou představu a do té by mě zformoval. Takhle jsem nositelkou představy byla já sama, a vysvětlit ji laikovi, tak aby přesně pochopil, co zamýšlím, a ještě to ze mě a z mé kolegyně Evy dokázal vymáčknout, to je hrozně těžké. Takže nakonec ta naše fotka vznikala nejobtížněji a nejdéle (smích). Aneta, která ji vyfotila si zaslouží velkou poklonu za trpělivost.

Co sezóna, jak se vám zatím v první lize vyvíjí?
No, přiznávám, že zatím tedy úplně ne podle našich představ. Předsezónním předsevzetím bylo udržet se v lize bez rizika baráže, to znamená vyhnout se poslednímu místu. No a na tom se momentálně v tabulce právě nacházíme. Dlužno ale dodat, že zatím máme odehráno po dvou zápasech s favority soutěže, zatímco Liberec, který jsme v druhé lize porážely, se nám díky odloženému zápasu prozatím vyhnul. Celá soutěž se kraje čtyřkolově, já pevně věřím, že svému předsevzetí dostojíme a poslední rozhodně nebudeme.

Mohla byste prozradit nějakou perličku, která vznikla při tvorbě kalendáře?
No… zrovna nedávno jsem v šatně říkala, že už bychom si mohly ty hlášky zapisovat a pak si udělat tablo (smích) A i z focení máme několik kandidátek na nesmrtelnost. Jenomže máme takový nepsaný zákon, že co je na ledě a v kabině, to u ledu taky zůstane. Nic nenosíme ven (smích). Ale jednu malinkou snad prozradit můžu, ona to beztak hlavní aktérka zveřejnila sama.

Povídejte…
Naše brankářka Adéla se nikdy nemaluje, ani do divadla. Ale já chtěla po všech holkách, aby přišly na focení nalíčené, alespoň řasy byly povinností. Když Aďa nakráčela nenamalovaná do šatny, já na ni vytasila svoji řasenku, zavelela a ty řasy jsem jí namalovala. Ona sice mrkala a slzela, ale neprotestovala. A jak jí to nakonec sluší (smích).