Milan Antoš: Ústí? Dnes už nikomu nic nevyčítám. Šaffer se mi omluvil

Největší stopu zanechal v Ústí, se kterým vybojoval postup do extraligy. „Ústí je pro mě srdeční záležitost. Tehdy už jsem byl připravený na to, že se na sever přestěhuji nastálo,“ řekl v rozhovoru Milan Antoš.

Jste hokejový komentátor. Jak byste se popsal svými slovy v začátcích? Kritiky na vaši hlavu bylo dost…
Kritika byla předtím a je i teď, ne všichni komentátoři mohou být stejní. Někomu se líbím, někomu ne. Začátek byl pro mě hodně složitý, protože nejsem studovaný v češtině a tedy věci, které někdo může brát jako automatické, mi dělaly problém. Myslím si ale, že divák dokáže omluvit nespisovnou češtinu a určité nedostatky, když říkáte něco k věci a nevymýšlíte si. Je zbytečné cokoliv přikrášlovat. 

Vypracoval jste se mezi špičku. Dá se říct, že je to odraz vaší hokejové kariéry? Ne moc talentu, ale hodně píle a dřiny?
Vidím to tak, máte pravdu. Talent není na prvním místě, je tam zarputilost a poctivá práce, hlavně to vás dostane dál. Cokoliv dělám, snažím se, aby to bylo naplno. Kritiku neberu tak, že mě srazí, ale naopak – posune mě dál.

První zápasy mezi profesionály jste odehrál na začátku devadesátých let. Jaká byla česká hokejová scéna po revoluci?
Říká se, že extraliga byla vybrakovaná úprkem hráčů do NHL, ale ono to tak úplně nebylo, pořád v ní byli neskuteční hokejisté. Stejně tak i v první lize. To byla nesmírně kvalitní soutěž, a kdo se v ní prosadil, mohl být považován za dobrého hokejistu. Dnes tomu tak není, úroveň druhé nejvyšší soutěže šla dolů. 

V extralize jste nakonec odehrál 598 utkání. Co vám v hlavě utkvělo nejvíc?
Titul se Slavií je na prvním místě. Mně ale třeba utkvěl v hlavě i první extraligový zápas Ústí v Liberci. Vzpomínám také na zápasy v období Vánoc, kdy lidé začínali chodit v čím dál větším počtu. Čím jsem byl starší, tím víc jsem fanoušky miloval.

Vyklepáno z trenýrek: Zpátky do pralesa. Ale se vztyčenou hlavou!

Konec v extralize vám vystavilo uříznutí prstu při řezání dřeva. Vytušil jste, že návrat mezi elitu už nepřijde?
To mi došlo až po sezoně, kdy nikdo nejevil zájem. Ani Ústí. Sám jsem pochopil, že už nemá smysl tlačit káru do kopce. Bylo mi devětatřicet, kariéru jsem měl úžasnou. Nemám si nač stěžovat.

Vedení Slovanu vás po zranění prstu vyhodilo. Nešlo o férové jednání, že?
To rozhodně nešlo. I já ale udělal pár věcí, které asi mohly být řešeny jinak. My hráli s Ústím dobrý hokej, nově příchozí hráči ovšem nezapadli. Přišel třeba Václav Novák z Liberce a díky svým osobním problémům, kdy skončil v obrovských dluzích, začal kabinu rozdělovat. Navíc měl vliv na vedení klubu. To se přiklonilo na jeho stranu a vyhodilo starou partu, která dovedla Slovan do extraligy. Nechci zabíhat do detailů, bylo to docela drsné. Klub se ale přiklonil k levákovi, který se nakonec jako levák ukázal.

Pokračujte…
Mně to prostě vadilo. Stejně tak i to, že náš brankář (Petr Přikryl, pozn. red.) po sedmi extraligových kolech řekl, že si potřebuje odpočinout a že je unavený. V sedmém kole, když jich mělo být dvaapadesát? To pro mě bylo nepřijatelné. Požadoval jsem, aby hráči byli profesionálové. Nemůžete si vybírat, kdy jít do práce a kdy ne. Já v tu dobu vystupoval hodně radikálně a asi jsem někdy přestřelil. 

Byl jste kapitánem týmu. Co jste řekl, to mělo platit…
Jasně, ale ti lidé to všechno brali strašně osobně. Já v tu chvíli bojoval za Ústí a za to, aby udrželo extraligu. Dělal jsem pro to všechno. Myslím, že si dnes každý uvědomuje, že byla chyba rozložit tým, který jsme měli.

Nový majitel FK Ústí Hora: Přeji si, aby byla Arma inspirativní příběh

Přesto všechno jste působení v Ústí před časem popsal jako srdeční záležitost. Platí to stále a jste ještě v kontaktu s někým ze staré party?
Scházíme se každý rok u Honzy Kloboučka. Zahrajeme si golf, dáme nějaké to pivko a pořádně pokecáme (smích). Třeba s Pavlem Janků se vídáme pravidelně díky našim pracím, on dělá skauta. Ústí je pro mě opravdu srdeční záležitost. Chtěl jsem tam tehdy koupit dům a přestěhovat se, byl jsem připravený. 

Opravdu vám Ústí tak sedlo?
Ano. Zprvu sice ne, nelíbilo se mi, ale časem tomu bylo naopak. Zrovna nedávno jsem byl na Větruši, mám rád ten pohled na město. Dohoda tehdy byla taková, že v Ústí budu fungovat jako sportovní manažer. I v tomto případě jsem byl ale kopnutý pod koleno. Dnes už to nikomu nevyčítám, tak to prostě bylo. Pro mě je satisfakce fakt, že ti lidé později pochopili a uznali, že to všechno byla chyba.

Omluvil se vám vůbec někdo?
Jediný, kdo se mi za to všechno omluvil, byl David Šaffer (bývalý manažer Ústí, pozn. red.). Od něj ta omluva byla na místě. A ať byl jakýkoliv, sebral odvahu a udělal to. Někdo na vás jen kouká a omluvit se nechce. On přišel a uznal, že udělal chybu.

Jak nyní vidíte ústecký hokej?
Pro mě je Ústí tradiční hokejovou adresou. Bohužel to dnes není autonomní klub. Nemá žádnou filozofii. I kdyby za áčko hráli jen odchovanci, pořád by ta filozofie byla nějaká. Vím, že je složité, když se od vás odtrhne město a sponzoři, ale tahle cesta pro Ústí není dobrá. Na Slovan chodily tisíce lidí. Nadávali nám, slavili s námi, vše prožívali. Teď tam nikdo není. Deprimuje mě to. Klub by měl přemýšlet spíš nad tím, jak bojovat o lidi kolem sebe a ne jak být napojený na jiný oddíl.

Zpátky k vám. Z Ústí jste šel následně do Mostu, poté následovalo angažmá v Německu a v Litoměřicích. Byl konec takový, jaký jste si přál?
Já si nic nepředstavoval (smích). V Mostě jsme zachraňovali soutěž a já pak poznal cizí zemi, a jak to tam chodí. Ani angažmá v Litoměřicích nepovažuji za chybu. Jen jsem tam jednou řekl, že hráči nemají kvalitu a následně se do mě pustili fanoušci a volalo mi i vedení klubu, abych se omluvil. Učinil jsem tak, ale kdyby ti kluci měli kvalitu, hráli by extraligu. Moc jsem to tehdy nepochopil, ve sportu prostě musí být reálný pohled. 

Wallace rozkopal dveře. Byl výbušný a povyšoval se, řekl manažer Slunety Hrubý

Dal jste se na trénování mládeže. Jací jsou dnešní mladí hokejisté?
Jsou daleko víc technicky vyspělí. Umí s hokejkou, umí lépe bruslit, ale chybí jim přirozený vztah ke kombinaci a chuť vyhrávat. My pořád hledáme hráče, kteří hokej umí, ale nehledáme hráče, kteří chtějí vyhrávat. To je diametrální rozdíl. Stačí chvíli sledovat obyčejný fotbálek. Když hrají starší chlapi, je na oko patrné, jak chtějí vyhrát za každou cenu. A mladí si jdou jen zahrát. To je alfa omega celého sportu. Když hráč bude riskovat své zdraví, bude skákat do střel, pak je šance, že uspěje. To mi dnes strašně chybí. 

Roky se mluví o tom, jak nám špička uniká. Dělá se ale něco pro to, aby tomu tak nebylo nebo se jen mluví do prázdna?
Jen se kecá. Všichni vidí, že už nikdo neví, jak dál. Nesčetněkrát se sáhlo do soutěží, je v tom pořádný zmatek. Hráče na první kola draftu nemáme a místo třiceti Čechů v NHL jich za pět let může být sotva polovina. Ta situace je prostě špatná. A bude hůř.

Všichni se opírají o projekt Týden hokeje. Má smysl?
To je jen ukázka toho, že hokej lze hrát. To nemá s výchovou nic společného. 

Jak z toho tedy ven?
Snížil bych počet týmů v extralize a Chance lize, ta by zákonitě tlačila kvalitou na nejvyšší soutěž. Zavedl bych přímé sestupy a udělal bych první i druhou juniorskou ligu. Uzavření soutěží je absolutní nesmysl. Ani samotným organizacím vlastně o nic nejde. Mohou si dát na jakoukoliv pozici někoho známého, který nic neumí a žádný důsledek to v podstatě mít nebude.

Na závěr už jen jedno. Máte firmu na obalové materiály. Jaký jste podnikatel?
Příšerný (smích). Je to taková firma pro známé známých, kteří přežijí to, když jim objednané zboží nedovezu hned, ale třeba až druhý den. Dělám to v klidu, teď už bez nějakého velkého stresu. A zatím to funguje, což je hlavní. Ve Vinoři zároveň dělám místostarostu. Na prvním místě je ale vždy rodina.

Čtyři rivalové z jednoho regionu, vrací se rivalita mezi Slovanem a Piráty