„Bohužel si myslím, že se nám zmenší mládežnická základna. Bylo by divné, kdyby to tak nebylo. Koronavir přináší následky. Ale to, co přijde po něm, bude ještě horší,“ zdůraznil Michálek.

Vaše děti stále nemohou na led. Máte přehled, jestli jsou nějakým způsobem aktivní?
U nás je to vesměs stejné, jako v ostatních klubech. Děláme, co můžeme. Vnímáme nařízení vlády. Snažíme se být s dětmi v určitém kontaktu. Přes obrazovku. Bojíme se, že děti budou odpadat. Protože tohle nikoho nebaví.

Takže počítáte s tím, že se vaše mládežnická základna zmenší?
Určitě se to sníží. Kdyby se to nestalo, bylo by to divné. Děti měly pevně stanovený režim. Třikrát, čtyřikrát týdně. Na rok jim tohle někdo vezme. Co si budeme povídat, na tu pohodičku si člověk zvykne. Já bych si moc přál, aby ten úbytek byl co nejmenší.

Snažíte se pro hokejové děti vymýšlet nějaké aktivní hry?
Funguje to tak, že my můžeme něco doporučovat, navrhovat. Ve své podstatě je ale tohle přehozené na rodiče. Pokud budou s dětmi podstupovat činnosti, které navrhujeme, je to jedině dobře. Ale kdo to nechce dělat, tak to dělat nebude. My, jako trenéři, se snažíme dělat všechno, co můžeme. Co nám doba dovolí. Chceme, aby děti měly náplň, nezahálely a neseděly odpoledne jenom u počítače.

Nemrzí vás, že nikdo za děti nebojuje? Třeba ani Milan Hnilička, šéf Národní sportovní agentury?
Velmi mě to mrzí. Pan Hnilička nicc neudělal. Po tom jeho teplickém excesu jsem ho skrze e-mail vyzval, aby odstoupil. Nezastává to, co by zastávat měl. Školy jsou zavření. Kdybychom děti a pedagogy vybavili respirátorem, tak nás to stojí měsíčně 200 miliónů. Andrej Babiš řekne, že jeden den lockdownu nás stojí jednu miliardu. Řešení tady je, ale někdo to prostě nechce. Je to byznys.

Přitom když si vezmeme, jaký máte velký zimák a jak velká je ledová plocha, tak by se jistě dalo nějak trénovat…
Přesně tak. Nejlepší je pak argument, že v obchodě to nemůžete chytit, protože tam nejste s lidmi v delším kontaktu. Škoda, že se ve středu, když je akce, tlačíme u zeleniny…Tam musí být ten přenos daleko vyšší. Ale to není hokej, proč třeba nemůžou hrát děti tenis? Je to fantasmagorie.

Jan Havlíček, manažer HC Děčín, věří, že do léta by se děti mohly na ledě utkat formou turnajů, nebo přátelských zápasů. Taky věříte?
Já jsem věčný optimista, stále věřím. Vzhledem tomu, že se pohybuji ve školství a vidím, jak je všechno nepřipravené, tak zastávám jiný názor. Na ledě se s dětmi potkáme o prázdninách. Co června se nestane vůbec nic, pak budeme počítat velké škody.

Je to přeci jen paradox. Poslední roky se společnost snaží skrze různé projekty, nábory a aktivity dostat děti z domu. A teď dostanou příkazem, aby nesportovaly…
Musím jedině souhlasit. Veškerá práce je k ničemu. Ať to vezmu od hokeje, po šachy. Deset let se tady o něco snažíme a přijde to vniveč. Na děti to prostě bude mít negativní dopady. I na psychiku. Chybí jim kamarádi, parta. Škody budou destruktivní. Bude to horší, než to, co dělá koronavir teď. Oficiálně nebudeme nemocní, ale budeme se z toho dostávat několik let.

Dokážete si představit, že by mohly sportovat jenom testované děti? 
Podobný model by měl začít ve školství, kde bude testování vlastně povinné. Otázkou je, kdo bude chtít podstoupit antigenní testy. Já tomu říkám šťourání v mozku. Zažil jsem to dvakrát a dobrovolně to už fakt nepodstoupím. Podle mě by se mohlo testovat ze slin, nebo způsobem, že si to sami vytřete z kraje nosu.

Hádám, že vám děti na ledě hodně chybí…
To všechno mi rozhodně chybí. Jako matematik beru věci tak, jak jsou. Neříkám si, co by kdyby. Žijeme teď a tady. Snažím se hledat jiné aktivity, abych zaplnil tu sportovní prázdnotu.