Na začátku roku Vikingové vyhráli v Lomnici a opustili poslední místo v tabulce. Další dva zápasy ale nezvládli – doma podlehli jak Jičínu (2:11) tak v důležitém zápase České Lípě (0:5).

„Naše umístění určitě neodpovídá tomu, jaký máme tým. Zatím se nám ale nedaří pravidelně udržet dobrý výkon po celý zápas a vyvarovat se zbytečných chyb,“ má jasno Matějka.

Pojďme k vašemu prvnímu zápasu v novém roce. Výhra 2:1 v Lomnici. Jak zápas vypadal?
První zápasy po Vánocích bývají náročné a je potřeba se znovu dostat do zápasového rytmu. Zápas jsme rozehráli dobře, bohužel domácí šli z přečíslení do vedení. Naštěstí se nám brzy povedlo v oslabení srovnat. Ve druhé třetině musím ocenit, že i přes soupeřův tlak jsme dokázali zápas otočit s čím máme běžně velké problémy. V závěru už jsme soupeře nepustili do větších šancí, a hlavně díky výborně chytajícímu brankáři jsme to zvládli udržet. Zároveň jsme snad potěšili i našeho bosse, ten totiž říká: „Lepší 1:0 prohrát než 4:3 vyhrát.‘‘

Utekli jste z posledního místa. Jak jste spokojený s dosavadním průběhem sezony?
Naše umístění určitě neodpovídá tomu, jaký máme tým. Zatím se nám ale nedaří pravidelně udržet dobrý výkon po celý zápas a vyvarovat se zbytečných chyb. Přitom zvládneme hrát vyrovnaně a porazit každého, což jsme letos kromě Jičína i dokázali.

Varnsdorfský hokejista Petr Bali Šoltés.
Triatlon hokejistovi Šoltésovi napověděl, že vzdělání je naděje na lepší zítřky

Pojďme k vám. Vy jste prý začínal s fotbalem, ale pak přešel na hokej. Jak to tehdy bylo?
Na začátku všeho byl můj děda, největší fotbalový nadšenec, jakého si můžete představit. Ten mě k fotbalu přivedl a byl i mým prvním trenérem. Následně se k tomu, díky tátovi, přidal hokej a několik let jsem dělal oba sporty naráz. Postupně bylo náročné vše pořádně skloubit a jelikož mi hokej byl vždy o něco bližší, tak jsem zůstal u něj.

Jak dlouho už tedy hrajete hokej ve Varnsdorfu?
S přestávkami od pěti let. Několikrát jsem byl v České Lípě a Děčíně ale vždy jsem se vrátil zpátky.

Stíháte trénovat a docházet na všechny zápasy?
Pokud to jde, snažím se stíhat všechno. Tréninky máme dvakrát týdně a o víkendu zápasy. Nevypadá to hrozně, ale když k tomu přidáte, že všichni chodíme do práce nebo do školy, tak už to zabere dost času.

Varnsdorfu se v lize dlouhodobě nedaří prosadit se na vyšší příčky. Čím to?
Těch důvodů bude určitě více ale letos nám dělá největší problém chybějící obránci. Někteří přestali hrát, další jsou zranění nebo mají jiné povinnosti. Potom jsme nuceni skládat sestavu, jak to jde. To všechno souvisí s tím, že stále nemáme dostatečnou místní základnu. Z toho důvodu musíme tým doplňovat klukama z Děčína. Když se pak potkáte bez společného tréninku až přímo před zápasem, tak se to logicky musí někde projevit.

Jaká je úroveň krajské ligy?
Velice dobrá a její kvalita se neustále zvyšuje. Podle mě by hodně lidí zvládlo v klidu hrát i vyšší soutěž. Když to porovnám s dobou, kdy jsem začínal, tak myslím, že bychom teď v kraji rozhodně hráli o první místo.

Jak se vám aktuálně líbí ve Varnsdorfu?
Máme nový stadion, který je jeden z nejhezčích, co jsem viděl. I proto doufám, že se nám konečně podaří dělat dobré výsledky, abychom přitáhli na naše zápasy více diváků. Jenom je škoda absence lepších míst pro diváky, kdy z vlastní zkušenosti můžu říct, že není pohodlné zvládnout koukat na celý zápas. Každopádně s původním stadionem se to nedá srovnat. Pamatuji, že jako děti jsme přišli na zimák a museli si například nejdříve odházet sníh, aby se mohlo bruslit. V tomhle mají dnešní kluci velkou výhodu, když můžou hrát bez ohledu na počasí. Na druhou stranu nezažijí atmosféru hokeje pod otevřeným nebem.

Češi ve středu večer fandil našim mladíkům. Našla se ale výjimka.
Nasadil švédský dres a fandil proti Čechům! Táta se na něj zlobil

V minulé sezoně skončil trenér Radek Hron. Jak na něj vzpomínáte?
Určitě jenom v dobrém. Výsledky z minulých sezon bohužel neměly vzestupnou tendenci, tak přišla trenérská změna. Při odchodu nám říkal o svém konci u hokeje, ale věřím, že to přehodnotí a jednou se k němu vrátí. Hokejových bláznů není nikdy dost. Minimálně nám tady po něm aspoň zůstane stopa v podobě názvu klubu Vikings Varnsdorf.

Jaká je podle vás budoucnost hokeje ve Varnsdorfu?
To je otázka spíše na naše oddílové vedení. Základem jsou v první řadě malí hokejisté, a především dostatek zapálených lidí, kteří se o ně starají. V tomhle směru obdivuji všechny, kteří se u nás kolem hokeje motají a nemají z toho prakticky nic. Kvůli tomu doufám, že udržíme stále stoupající tendenci a jednou se nám povede sem dostat i druhou ligu.

Co vy? Jak dlouho ještě budete hrát?
Uvidíme, všechno se to bude odvíjet od toho, jak mě to bude bavit a jestli budu zvládat hrát na nějaké úrovni. Pokud ale budeme mít dobrou partu jako je nyní, tak věřím, že budu hrát ještě dlouho.

Co váš nejlepší a nejhorší hokejový zážitek v historii?
Nejdůležitější pro každého sportovce je bezpochyby zdraví. Takže pro mě je vždy nejhorší nějaké zranění. Naopak krásných zážitků přímo z hokeje nebo i dění okolo mám nespočítaně. Nikdy se mi nepovedlo nic pořádného vyhrát, tak možná nejlepší zážitek ještě přijde.

Co říkáte na nedávno skončené MS 20 v Kanadě? Může to být vzpruha pro český hokej jako takový?
Samozřejmě že sledoval, to už patří tradičně k sobě Vánoce a juniorské mistrovství. Po dlouhé době byla radost koukat na český tým. Bohužel myslím, že to byl náhodný jev a příště se vrátíme zpět do průměru, ale rád bych se mýlil. Rozhodně způsob, jakým letos hráli byla krásná připomínka starých časů a určitě dobrá inspirace pro celý hokej a snad i pro nás ve Varnsdorfu.