„Konalo se pár měsíců po Naganu a podle mě bylo tak nějak navíc. Přiletěl jsem na něj z New Yorku úplně bez šťávy, jen kvůli trenérům. Sláva (Lener) s Ivanem (Hlinkou) volali, ať dorazím. Kývnul jsem, i když jsem cítil, že to není ono. Snažil jsem se mužstvo jako kapitán táhnout, i když mi to na ledě tolik nešlo, hlavně v zakončení. Nedával jsem góly,“ vzpomíná ve svých memoárech Robert Reichel, slavný hráč z Litvínova.

Přidává vzpomínku na to, jak Čechům v Basileji udělali převlékárnu v bazénu. „Museli jsme do ní slézat po schodech. Pak jsem se dohodl s maséry, aby mi nechali židli nahoře. Alespoň jsem neběhal pořád nahoru a dolů. Měli jsme spoustu zraněných, hned na začátku třeba odpadli Čechmánek, Špaček a Hejduk. Vyhrávali jsme jenom silou vůle. Ale bez porážky jsme postoupili až do semifinále, kde mě do kolena trefil Jarkko Ruutu. Udělal to schválně, předtím trefil loktem Martina Procházku. Je to mizera, za tím si stojím,“ popsal Reichel.

Robert Reichel
MS 97 a bitka s Kanadou. Na ledě Kanaďanům občas přeskočí, vzpomíná Reichel

Český kapitán měl od Fina natažené vazy a ledoval koleno. Dohrál. V televizi pak sledoval, jak jdou do finále právě Finové. „Na jednu stranu to pro mě bylo vysvobození, protože jsem se na turnaji trápil. Ale nechtěl jsem jet domů bez medaile. V zápase o bronz se Švýcarskem to bylo po první třetině 0:0. Vletěl jsem do kabiny, abych kluky probral. Nakonec jim dali 4:0. Ochranka mě chvíli nechtěla pustit na led pro medaili. Vážím si jí, i když pořád tvrdím, že mistrovství světa by se v sezoně, kdy se hraje olympiáda, mělo vypustit,“ naráží Reichel na fakt, že Švýcarsko přišlo chvíli po neskutečných zážitcích z Nagana.

Robert Kysela
Nejlepší zážitek hráčské kariéry, vzpomíná na zlatý triumf z Vídně Kysela