„Statistiky moc nesleduji. Radši dostanu třeba čtyři fíky, hlavně že vyhrajeme zápas,“ usmíval se 29-letý rodák z Děčína.

Lukáši, prvních šest kol jste neprohráli. Výborný začátek, souhlasíte?

Start se nám opravdu parádně vydařil, až mě to samotného překvapilo.

Měli jste zajímavou letní přípravu. Víkendový turnaj, větší zápasová zátěž…

Příprava byla jiná hlavně tím turnajem. Zápasů bylo celkem dost, ale trenéři nás střídali, takže to takový zápřah nebyl. Mnohem horší bylo teplo které panovalo, to se pak člověk ve výstroji vařil. Turnaj v Trutnově byl super, protože už je to dlouho co jsem naposledy byl na turnaji. Snad někdy v deváté třídě.

Zatím tedy funguje model tří trenérů? Vás má na starosti Martin Pošusta?

Určitě funguje. Martin si nás bere v úvodech tréninků a věnuje se nám. A myslím si, že to zatím nese to pravé ovoce.

Není těžké skloubit zaměstnání a tréninky?

Trénujeme téměř jako profíci, jen odpoledne. Někdy je složitější dát to časově dohromady. Zvláště u mě, když mají mí klienti čas většinou po práci. Ale zase si to můžu naplánovat, zatím to zvládám.

Krom anabáze v Litoměřicích a Ústí nad Labem jste věrný Děčínu. Vrátil byste čas?

Já věřím, že vše se děje tak, jak má. Takže bych určitě nic neměnil. V Litoměřicích to pro mě byla zkušenost, kde jsem víc pochopil, jak to v profi hokeji chodí. Odchytal jsem nějakých 35 minut a nedostal gól. Takže mě v první lize nikdo nedal branku (smích).

Na ledě působíte klidně. Nebo se mi to jen zdá?

Jako brankář jsem flegmatik, jen výjimečně se naštvu.

Jak nesete fakt, když zrovna nechytáte?

Každý je rád, když je hodně vytěžovaný. Bohužel brankář může chytat jenom jeden, v tom to máme oproti hráčům těžší.

Příští rok vám bude třicet let. Jak dlouho ještě chcete chytat?

Chytat bych chtěl, dokud to půjde časově stíhat a bude sloužit zdraví. Konkrétní věk mě nenapadá.

Můžete zavzpomínat, jak jste se dostal k hokeji?

Zhruba v pěti letech jsem šel na veřejné bruslení a rodiče potkali pana Janáka, který byl nějak spojen s fungováním na přípravku. Ptal se, jestli nechci jít zkusit hrát hokej. A já hned začal. Do brány jsem se dostal tak po roce, když jsme v brance postupně všichni vystřídali. Jakmile jsem si vzal výstroj, už jsem tam zůstal.

Co by měl mít podle vás ideální brankář za vlastnosti?

Brankář to má těžké v tom, že u něho je každá chyba vidět. Proto by měl umět zklidnit hlavu a soustředit se jen na hru a nepřipouštět si ten „tlak“. To je asi u brankáře nejdůležitější. A samozřejmě se nebát puku.

Máte sportovní vzor?

Dříve to byl Henrik Lundqvist. Dnes se mi líbí Tuukka Rask a Pekka Rinne.

Jak jste na tom s týmy?

Dříve jsem fandil Pardubicím a New Yorku Rangers právě kvůli Lundqvistovi. Ale teď už ani nesleduji, kdo jak si vede. Jen nás a to stačí. Když je v NHL play-off tak koukám na sestřihy a vyberu si tým, kterému přeji Stanley Cup.

Sledujete svoje statistky?

Úplně ne. Radši bych dostal čtyři góly a vyhrál, než jeden a prohrál. Po čtyřech kolech Martin Pošusta mluvil o průměrech ostatní týmů ve skupině. A byl to pěkný pohled. Věřím, že nám to do obrany půjde i dál a my budeme v tabulce pořád nahoře.